Radek Fridrich – Mortální pomologie

Autor galerie: Radek Fridrich

Radek Fridrich je básník, a je to patrné každé z jeho frotáží, v tom, jak k nim přistupuje a jak vyhovuje jeho naturelu, když v roce 2001 volně přechází od koláží, které od roku 1992 vytváří a které jsme mohli vidět, kromě jiných, jako výtvarný doprovod knihy jeho přítele a kolegy Martina Fibigera, v knize Kern. Frotáž objevená Maxem Ernstem v roce frotáže,1926, je „práce s „účinkem hmoty“, avšak obraz se objevuje pouze tehdy, když malíř retušuje, doplňuje a upravuje své první výsledky, aby je přizpůsobil básnickému obrazu, který evokovaly v jeho duchu. Tyto první nálezy, první výsledky jsou vlastně jakýmsi projekčním plátnem, jež mají schopnost probudit imaginaci a konkretizovat z ní konečné „výtvory“. Poznáváme v tom postup, který již kdysi doporučoval ve svém Traktátu o malířství Leonardo da Vinci: „Hle, oč jde: díváš-li se na některé zdi, pokryté skvrnami a postavené z různorodých kamenů, a máš-li si vymyslet nějakou krajinu, rozeznáš na takové zdi podobu různých zemí s jejich pohořími, řekami, skalisky, stromy, hlubokými údolími a pahorky jakoby z různých pohledů“( Nadeau, Dějiny surrealismu, 1994:417). Jak bychom si nemohli nevzpomenout na Vladimíra Boudníka a jeho malostranské „nálezy“ na přelomu let čtyřicátých a padesátých. A jak bychom si také nemohli nevzpomenout na další hledače v českém umění s papírem, jak dokazuje výstava v Olomouci v roce 1997 a katalog Mezi tradicí a experimentem: práce s papírem a na papíře v českém výtvarném umění 1939–1989 a především na Jiřího Koláře a Ladislava Nováka. Ač se mnozí frotáží zabývali jen okrajově, nebo jen po jistý čas, byl jejich zájem vždy spojen s hledačstvím a experimentem, ale ne pro experiment sám, ale pro osobité vyjádření, nalezení jedinečného vztahu k materiálu, jímž je papír jako takový.

Radek Fridrich na mnohé z toho navazuje, a přesto je jeho pohled trochu jiný. Především v něm vidíme básníka, a to již po dlouhých deset let ve svých sbírkách jako básníka hledajícího svébytnou podstatu, po čase vždy se svou tvorbou nespokojeného, a to proto, že miluje pohyb; do stojaté hladiny nerad hledí příliš dlouho, chce poznávat, chce nasávat, chce se – a to je myslím z jeho frotáží, vystavených v této galerii zřejmé – radovat ze života. Ohromná radost ze života: a přitom je to člověk někdy temnějších textů a člověk, který pátrá po místních i vzdálenějších hřbitovech, kdy ve volném čase nasedá na svůj bicykl a míří k hrobům našich dřívějších německých sousedů a snaží se něco připomenout, rekonstruovat; alespoň ve fragmentech, jak jsme mohli číst v jeho knize Die Totenrede/Řeč mrtvejch a také v jeho poslední knize Erzherz. Někdy přichází vybaven tužkou a papírem, aby zachytil stopy, útržky nápisů, několika slabik, anebo si malé náhrobky odnáší domů, aby se pak v jeho frotážích objevovaly staré znaky a písmena a dává je tak do netušených souvislostí a především do cyklů, z nichž až poslední z mnoha listů dá dohromady mozaiku lidských příběhů či příběh krajiny a také vždy osobitý autorův záměr.

Radek Fridrich však „nalézá“ dál, nejen náhrobky a nápisy z friedhofských krajin sudetských hřbitovů, ale např. i osamělou dřevěnici ve slovenských horách nedaleko Čierneho Baloghu, kdy i z autorem zaslaného pohledu si z několika vět, popisujících ona místa, člověk představí strukturu dřeva, a pak lehce přiložený papír a pomalé, nebo naopak zrychlené tahy tužkou a v mysli přemýšlení o barvách, kterými výslednou frotáž doplní. A pak také jeho atlasy. Cestovní atlasy s vrstevnicemi, zakreslenými vesnicemi a přírodními zvláštnostmi nebo atlasy dřevin a ovoce… A právě ovoce bylo tím nálezem k jeho dnešní výstavě Mortální pomologie. Jeho radostné zvolání: objevil jsem nádherné pomologické atlasy! není nějakým bůhvíjakým rozmarem, ale příslibem poctivé a až mravenčí práce. Do jablek, hrušek, broskví, švestek vpisuje, propaluje, prostřeluje či zaznamenává texty jiných básníků – jako na jedné straně poctu svým zamilovaným autorům, ale též jako své osobité vidění jejich tvorby. Dnes tedy máme možnost vidět cyklus 33 barevných frotáží s texty autorů, kteří ho inspirovali a kterým chce také vzdát svůj hold: Michauxovy texty najdeme s rybízem a s rynglemi, Morgensternovy německé texty v hruškách, Jandlovy v broskvích, Schrottovy v blumách a Traklovy taktéž německy ve švestkách, Artmannovy krajiny s jablky a pak prostřílené frotáže s texty Jiřího Koláře a propálené wernischovské variace a vokolkovské parafráze.

Práce s detailem, s každou maličkostí. Každá frotáž v sobě obnáší jiný přístup, jiný pohled a teprve až dojdeme k poslednímu dílu, tak se nám ony maličkosti poskládají v jeden celek. Radek Fridrich je člověk milující stejně tak náhodu – ta musí být při takovéto práci nutnou součástí tvorby –, tak i dosahování svých představ následnými, přesně vymezenými kroky, a takový je autor i jako básník. Nestačí mu náhoda, okamžitý nápad, přestože je má rád a raduje se z nich. Stejně tak potřebuje téma, které bude naplňovat, a tak čtenář jeho poezie již nečte jen básně. V poslední době píše Fridrich více tzv. „Kurz Geschichte“, krátké texty s lehce naznačeným příběhem a jemným nakročení k próze, ale přesto svou povahou stále básnické útvary. Nemůžeme však nikdy jeho tvorbu vidět bez vzájemných provázaností. V jeho dnešních frotážích cítíme další básně a v krátkých textech další „nálezy“ jiných atlasů, dřevěnic, nápisů na hřbitovních kamenech….

Různé proláže, chiasmáže, alchymáže, fumáže, koláže a frotáže jsou považovány za vizuální poezii, např. evidentní poezie Jiřího Koláře „většinou nepracuje s jazykovým materiálem, ale s více či méně jasně sémanticky uchopitelným materiálem vizuálním“ (Daněk, Mezi tradicí a experimentem: Práce s papírem a na papíře, katalog výstavy, 1997:15) či schiazmáže, opět Jiřího Koláře, kdy „kniha byla rozprostřená v útržcích po jablku, ptačí budce či žárovce se snahou vyjevit smysl, který už možná ztratila, smysl, který stále hledáme“ (Hlaváček, Výpovědi umění, 1991:44). Ladislav Novák pak pracoval „v šedesátých letech s destruktivními zásahy (tzv. „růže“,dovolující pronikat do hloubky navrstvených tištěných informací, a „čtvrcené básně“ s fragmenty obrazových i textových materiálů různého charakteru i provenience)“ (Daněk, 1997:15).

Tyto techniky mají opravdu velmi blízko k poezii, a tak frotážová tvorba Radka Fridricha je také takovou básní, přesto však své aktivity odděluje, a musíme je vnímat přese všechno samostatně. K jeho jménu už ale patří tato svébytná dvojdomost, a ač cítíme lehká propojení, je tvorba vzájemně na sobě nezávislá. Co je však společného, je jeho neustálé propátrávání terénu, jeho neustálá připravenost vyrazit kdykoliv na cesty, ať obrazně nebo fyzicky, a poznávat všechno okolo. Jeho hluboký zájem o věci se odehrává na okrajích a má neustále schopnost kontinuálních proměn. Jeho věci nesetrvávají v mimočase a ve stálosti, ale pohybují se stejně tak, jako když jedeme na kole či jdeme pěšky, krajina se před našima očima neustále mění, ale my ji máme možnost neustále vnímat v postupných proměnách, a také nám často tato „pomalost cesty“ dovolí se ponořit do minulosti. A autor, ač silně zakotven v každodenní přítomnosti, neustále ve svých dílech reflektuje to minulé i to, co teprve nastane. Je to člověk, který je stále k něčemu připraven a odhodlán, a tato výstava je toho jednoznačným důkazem. Radek Fridrich ví, že tyto „malé posuny“ a nesetrvávání u čehokoliv jsou jeho životodárnou silou, ze které čerpá.

RADEK FRIDRICH
(nar. 1.12.1968 v Děčíně)
V letech 1989–1994 studoval bohemistiku a germanistiku na PF UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 1996 zde působí jako odborný asistent katedry bohemistiky. Výtvarník–autodidakt. V letech 1992-2000 se věnoval technice koláže, od roku 2001 tvoří frotáže.

Výstavy

Městská knihovna Děčín (1996, 1997, 1998)
Galeria Duna (Bratislava 1997)
Galerie Fiducia (spolu s Patrikem Linhartem, Ostrava 2000)
Blůtný čas (galerie Suterén, Ústí nad Labem, 2001)
Nádhera Fest (Zarabanda, Děčín 2002)
Mortální pomologie (galerie U sv. Huberta, Benešov nad Ploučnicí, 2003)
Tvary tvorů (Galerie V Průvanu, Ústí nad Labem 2004)
Frontáže - (České centrum Dresden, březen 2005)
Koláže a frotáže - (České centrum Varšava, říjen 2005)
Měsíční kraji nó - (Městská knihovna Most, duben - květen 2006)

Publikované koláže

Almanach „Bráník 99“ (Praha 1999)
Antologie Od břehů k horám (Votobia, Olomouc 2000)
Martin Fibiger – Kern (Votobia, Olomouc 2003)
Frotážemi doprovodil svou knihu Řeč mrtvejch/Die Totenrede (Děčín 2001)
Cyklus Havraní kameny byl publikován v česko-polském kulturním serveru Bohema (htttp://bohema.terramail.pl)

Vydal básnické sbírky

Druhá strana (TGIF, Turnov 1994, spolu s Tomášem Řezníčkem)
PRA (Protis, Praha 1996)
Zimoviště (bibliofilsky, Turské pole 1998)
V zahradě Bredovských (Host, Brno 1999)
Řeč mrtvejch/Die Totenrede (česko-německy, Nomisterion, Děčín 2001)
Erzherz (Votobia, Olomouc 2002)
Molchloch, Host, Brno 2004

Josef Straka