Příběh opravdového člověka

Vyhrabat se ze dna, utéci drogovému zajetí a začít slibnou hereckou kariéru dokázal původním povoláním mechanik elektronických zařízení, doposud působící jako herec ústeckého Činoherního studia. Od začátku tohoto roku „čistokrevný“ herec Divadla Na zábradlí Leoš Noha tak působí ve společnosti takových veličin jako např. Zdena Hadrbolcová, Jorga Kotrbová, Petr Čtvrtníček, Jiří Ornest či Pavel Liška. Uměleckým šéfem mu je Jiří Pokorný, který působil i v ústecké činohře.

Nabídka, která se neodmítá

„Poštěstilo se, z Divadla Na zábradlí přišla nabídka, která se zkrátka neodmítá. Původně jsem byl domluven, že nastoupím od začátku roku, ale v Praze mě potřebovali dřív, a tak jsem tam začal působit na částečný úvazek už od poloviny listopadu, čímž jsem zkomplikoval život Činoheráku, ale naštěstí se vše dokázalo vyřešit. Nikdo zde mi odchod nevyčítá, chápou, o co jde,“ říká Leoš Noha. V Ústí ho diváci ještě nějaký čas uvidí ve hrách Alois Nebel, Hrát oběť, Benefice a v pohádce O zlatém Sidonovi. Navíc zde ještě zkouší hru Pale Horse, která by měla mít premiéru v květnu. V Praze účinkuje v Divadle Na zábradlí zatím ve třech představeních: W. zjistil, že válka je v něm, Platonov je darebák! a Nože a růže. Zároveň hostuje i v potápějícím se Rokoku ve hře Ivy Volánkové-Klestilové Má vlast. Hraje zde Vítězslava Jandáka, kde s Bobem Kleplem coby Paroubkem staví z lega dům pro přestárlé herce.

Mechanik

Ačkoli Leoše coby žáka bylo dost a dost, snížené známky z chování ho kupodivu minuly. Neprávem však dostal dvě důtky, a ač je to již dávno a kdekdo by dnes nad tím mávl rukou, citlivá duše tuto nespravedlnost z hlavy vygumovat nedokázala. „Do 7. třídy jsem ve škole neměl vůbec žádné problémy, pak jsem najednou schytal nejdřív třídní, potom ředitelskou důtku, k oběma jsem však přišel jako slepý k houslím. Třídní za to, že jsem údajně rozbil umyvadlo, ředitelskou za krádež kola, s níž jsem neměl nic společného.“ Na učilišti měl Leoš Noha problémy kázeňského charakteru větší. „Na učiliště v Liberci jsem nastoupil coby jedničkář, ve druhém pololetí jsem měl pět čtyřek a hrozily mi opravky, povedlo se mi je odvrátit. Ve 3. ročníku jsem rozbil tlamu synáčkovi předsedy pardubické KSČ, a tak jsem za napadení mladšího spoluučně vyfasoval trojku z chování, vyhazov z intru a podmíněný vyhazov z učiliště. Soud mi navíc napařil podmínku, kterou však Husák amnestoval. Učňákem jsem tedy nakonec prolezl, stal se ze mě mechanik elektronických zařízení, nyní však už třináct let hraju. Když ředitelka Divadla Na zábradlí Doubravka Svobodová zjistila, že jsem mechanik elektronických zařízení, řekla, že kdyby to věděla, už jsem v jejím divadle dávno,“ směje se Noha.

Začalo to recesí

Herecké začátky byly spíše recesí. „Hrát jsem začal s Vláďou Dundrem v jeho souboru Theater der Himmel. Hráli jsme v habrovické hospůdce. Prvním štykem byla hra J. K. Tyla Drahomíra a její synové, v Dundrově přepracování pod názvem Krev. Druhým kusem pak byla přepracovaná hra Jaroslava Klímy Edgar, kterou jsme uváděli pod názvem Jednooké děcko. Mými spoluherci tehdy byli Gabriela Petržílková a Erik Hanzlíček. Zkoušeli jsme i Dostojevského Cizí ženu a muže pod postelí, ale to jsme bohužel nikdy nedozkoušeli,“ říká Noha.

Bartoška: Ti vrazi byli špatní…

Během amatérského hraní dostal Leoš Noha jednou i příležitost ukázat se na prknech ve společnosti skutečných hvězd. „Viktor Polesný režíroval Macbetha a hledal neokoukaný ksichty. Vláďa Dundr mu tehdy doporučil mě a Erika Hanzlíčka, a tak jsem si zahrál například s Vladimírem Dlouhým, „milionářem“ Vladimírem Čechem či Pepou Cardou. Jiří Bartoška to tehdy v televizi komentoval slovy: Ti vrazi byli špatní. To byli asi nějací technikáři,“ řehtá se Noha, pusu od ucha k uchu.

Vyžvejklá bambule

Nezanedbatelné bylo Leošovo působení v těžce recesistickém a kontroverzním uskupení Vyžvejklá bambule. „No jo, Bambule. Jednou na jejich vystoupení (bylo to v době, kdy jsem zpíval ve skupině Invalidní důchod) jsem řekl Radimovi von Neuvirtovi, že jejich vystoupení bylo skvělý. Ty vole, ty vypadáš jako Jára Cimrman, on na to. Neměl bys cigáro? To se za večer opakovalo asi osmkrát, až mi nakonec nabídl angažmá. Mým prvním představením s Bambulí byla hra Doktor Kašpirovský ještě po deseti letech, hrál jsem maminku (Neuvirt ukradl mamince růžové prostěradlo, do něj mě navlíknul a na záda napsal maminka). V té době jsem si přečetl deníky Jana Zábrany Celý život. Ta kniha mě zasáhla tak, že jsem s Bambulí udělal představení Celá smrt. Mělo to tyto pasáže: Porod, Škola, Vojna, Práce. Já prosazoval i pasáž Smrt, ale Neuvirt řekl, že práce je smrt, a tak to i zůstalo. Později mě však Bambule přestala zvát, protože jsem podle ní už dělal umění.“

Zmrtvýchvstání

Jako zázrakem si dokázal na tvrdých drogách závislý narkoman Leoš Noha říct dost. „V období Bambule jsem se živil různě, hlavně však jako barman v rockovém klubu. Tehdy jsem si prošel svým drogovým obdobím. Naskočil jsem do vlaku, který se rozjel tak, že vyskočit z něj nebyla legrace. Naštěstí se mi podařilo té zrůdě, která po mně vztahovala pařáty, uniknout. Bez přátel bych to však nikdy nedokázal. Nejvíc mi asi pomohl Pepa Kadeřábek, šéf kulisáků v činohře. Když jsem byl na dně, poprosil jsem ho, zda by pro mě neměl nějaký flek – asi za týden mi řekl, že mohu nastoupit. Myslel jsem si, že jako kulisák, ale bylo to místo osvětlovače. Nikdy dřív jsem to nedělal, a tak jsem občas nezvládal. Dokonce mě chtěli i vyhodit, ale tehdejší silná trojka Pepa Kadeřábek, Achab a Bynďa (jeho tragická smrt mě zasáhla tak silně, jako snad ještě nic v životě, dosud mám jeho číslo v mobilu a vím, že tam zůstane napořád – co kdyby...) mě zachránila.“

Profesionál

„První opravdové angažmá jsem dostal ve Hráčích Michala Langa. Původně nabízeli roli sloužícího Pepovi Kadeřábkovi. Říkal jsem Pepovi: To je jednoduchý, buď prostě sloužícím, nic na tom není. Tak si to zkus sám, odvětil Pepa. – No a od té doby jsem hercem na plný úvazek,“ vysvětluje Leoš Noha.

(článek autor poskytl po jeho otištění v Ústeckém týdeníku)