Hustý Ústí

Je neděle 10. března 2012 a já společně s dalšími třemi výletníky usedáme v Ústí nad Labem do auta a vyrážíme do Lovosic, kde se máme přidat k dalším účastníkům zájezdu cestovní kanceláře Corrupt Tour – Hustý Ústí. Dobrou náladu nám nebere ani deštivé počasí, vždyť se staneme svědky historického okamžiku, cesty za tím nejlepším z nejhoršího, cesty za korupcí.

V Lovosicích se nás ujímá sympatická dvojice průvodců, Olga Cieslarová a Dan Dittrich, v elegantních stejnokrojích velmi vkusně barevně zdobených, dominuje oranžová a modrá barva. Poté, co jsme usazeni na svá sedadla, vyráží autobus na naši první zastávku, kterou jsou Moravany – sídlo kmotra ústecké ODS, Patrika Oulického. Cestou průvodkyně nabízí k odkoupení upomínkové akcie cestovní kanceláře, reklamní předměty či originální bílý šum, který používá management nemocnic při dojednávání podmínek veřejných výběrových řízení s jejich účastníky. Princip výrobku spočívá v tom, že účastníci rozhovoru nemohou být nikým slyšeni a odposloucháváni, výrobek se honosí i certifikátem „testováno na štěnicích“.
Průvodkyně nechává mezi cestujícími kolovat informační materiály týkající se první zastávky. Jde o seznam Oulického pozemků, které v Moravanech vlastní, na několika stranách formátu A4. Při pohledu na tento seznam se občas ozývají obdivné výkřiky a otec ústeckých korupčních atrakcí v očích účastníku zájezdu roste. „Netuším, ve které ulici to mělo být,“ ozývá se z jedné části autobusu.
„Hele, nemělo by se tu říkat spíš v oulici?“ Zbytek autobusu propadá smíchu, je zřejmé, že právě vynalezený novotvar se ujme. Kreativci pak ještě rozvíjejí diskusi o Mozartových koulích a Patrikových oulích či o tom, že v Ústí se nesouloží, ale ouloží.

Moravany – obec v krásné části Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Rezidence Patrika Oulického se vyznačuje množstvím načerno postavených staveb. Až miliónovou pokutu, která mu hrozila, však boss platit nemusel, neboť podle prohlášení šéfa stavebního odboru Martina Sommera se nepodařilo prokázat, že by Patrik Oulický své stavby skutečně užíval (Oulický se ve svém bazénu nikdy prokazatelně nekoupal). Průvodce vysvětluje, kterak zatímco v minulosti přinášela největší užitek svému majiteli půda zemědělská, dnes naopak může mnohem víc vydělávat půda neúrodná a ležící ladem. Oulického pozemky totiž leží v CHKO, kde je jejich užívání omezeno. S pomocí dotací ale lze z neužívané půdy těžit lépe z obdělávané. U malých pozemků se to nikomu nevyplatí, protože poplatky a náklady spojené se zpracováním žádosti jsou vyšší než dotace. U velkých pozemků je situace opačná.
Autobus zastavuje na místě, odkud je na rezidenci o velikosti golfového komplexu nejlepší výhled. Cestovní agentura CorruptTour navrhla zřízení vyhlídkového parkoviště v těchto místech kvůli zvládnutí náporu turistů a lobbuje též za přípojku na D8, informační tabuli a mobilní WC za peníze z fondů EU a samozřejmě nezbytné stánky s občerstvením. Mezitím, co se lidé kochají pohledem na rozlehlé panství, průvodce zájemcům zapůjčuje dalekohled a pokračuje ve výkladu: „Zde musíme také ocenit skvělé fungování odtahové služby JVK Transport, která ,patří´ Oulického asistentce. Město Ústí nad Labem přispívá ke skvělému fungování odtahové služby tím, že firmu motivuje k vyšším výkonům. Odtah stojí 2500 korun a z každého odtahu má JVK Transport 1740 korun.“ Zakladatel agentury ještě nahonem poskytuje rozhovor členům japonské televize, kteří se již do autobusu nevešli a doprovázejí ho taxíkem. Ano, skutečně - Hustý Ústí bude příští týden na obrazovkách japonských diváků!

Další atrakcí je ghetto v ústeckých Předlicích. Zdejší domy město prodalo levně soukromníkům, kteří je nabízejí jako místo k trvalému pobytu lidem, kterým žádný jiný nájemce trvalý pobyt nechce dát (nejčastěji Romům). Nájmy nastaví přemrštěné a už tak malé byty rozparcelují na co nejvíce bytových jednotek. Každý byt může dostat dávku na bydlení jen jednou - jen jedna osoba z těch, které vedou společnou domácnost. Po přihlášení noví nájemníci požádají o příspěvek na bydlení, tyto dávky jdou pak do kapsy pronajímateli, který se o dům nestará, neinvestuje do něj a nájemníkům je to jedno, což je při pohledu z okénka ghetem projíždějícího autobusu více než patrné. Autobus zaujímá pozornost zdejších obyvatel – stejně jako jsou jejich obydlí atrakcí pro turisty, jsou samotní turisté atrakcí pro ně...

Protože je celkem dost času, zastavujeme neplánovaně na chvilku ve zdevastované předlické ulici (oulici) Na Nivách. Před objektem bez oken a dveří vhodným už leda k demolici s dojetím v hlase reportérka Českého rozhlasu vzpomíná, jak zde zamlada protančila noc. „To musel bejt tehdy ale mejdan, když z toho zbylo tohle,“ komentuje k všeobecnému pobavení jeden z cestujících.

Autobus pokračuje v cestě a po deseti minutách jízdy parkuje v Úžíně, místu, kde „se udělal“ Marek Dalík. Zde sídlila akciová společnost New Deal Communications, která se přestěhovala do Brna a týmž dnem se předsedou jejího představenstva stal právě Marek Dalík, známý přísedník. Přísedník je privátní osoba, která si přisedne, kdykoli představitelé státu o něčem důležitém jednají. Marek Dalík si takhle přisedal skoro vždy, když šlo o miliardové obchody. Zatímco si účastníci zájezdu se zájmem prohlížejí ruiny někdejší svítinoplynové elektrárny, průvodce je obeznamuje s kauzou, jež se k ní váže:

„Jako první měl s elektrárnou velké plány Václav Junek. Chtěl ji přestavět na špičkový elektrárenský provoz, nicméně pak jeho Chemapol zbankrotoval a odkázal daňovým poplatníkům k zaplacení sedmnáctimiliardový dluh u zdejších bank. Pozemky i projekt vlastnil jistý severomoravský podnikatel Veverka, který se kamarádil s jedním tehdy bezvýznamným senátorem jménem Mirek Topolánek. Veverka a jeho obchodní společníci přizvali k věci i svého kamaráda a majitele PR agentury New Deal Marka Dalíka, nicméně vše zůstalo léta u ledu.
Pak se ale stal Mirek Topolánek šéfem ODS a průzkumy k volbám 2006 oznamovaly, že bude i předsedou vlády. Projekt Úžín ožil, i když jinak, než bylo původně plánováno. Do věci vstoupil šéf mocné státní společnosti ČEZ Martin Roman, který se rozhodl Veverkův projekt koupit – za skoro dvě stě milionů korun. Začala složitá obchodní operace, během které se stamiliony opravdu přesunuly na konta Dalíkových kompliců a ČEZ získal ruinu, o jejíž přestavbě se dodnes jedná...“

Cestou na další zastávku, Větruši, spojenou s obědem, zjišťuje průvodkyně počet odvážlivců, kteří se chtějí pokochat pohledem na koleje a dráty z kabiny nejkratší lanovky v Evropě. Jak přítomný Jaroslav Achab Haidler zasvěceně vysvětluje velkou měrou přispěla na stavbu lanovky Evropská unie. Situaci srovnává s plánovanou výstavbou lanovky na Sněžku, kterou komplikují úvahy o možném předražení zakázky (lanovka dlouhá zhruba 3,5 km má stát necelých 300 miliónů korun) a komentuje, že krást z vlastního se nám příčí, ale krást z evropského už morální je... Zastavujeme u nákupního centra Forum, kde se odděluje skupinka asi deseti nadšenců toužících po cestě lanovkou, autobus pokračuje okolo již podruhé rekonstruovaného nádraží, dále pak kolem povodňové vany, aby se pak vydal do kopce a zaparkoval na Větruši, rozrůstající se o hotel, dítko sociálnědemokratického primátora města Víta Mandíka (který, čirou náhodou, chodil do stejné školy jako Oulický). Ten ještě coby jediný jednatel firmy Ekofin PC koupil pozemek u Větruše a zároveň zažádal Regionální radu regionu soudržnosti Severozápad v Ústeckém kraji, v němž převažují členové ČSSD, o pohádkovou dotaci 80 miliónů korun. Poté, co se stal primátorem, Mandík působení v Ekofin PC ukončil, jeho žádosti však bylo vyhověno a na Větruši se vesele staví.
Na Větruši čekáme na dobrodruhy, kterým po opuštění lanovky září oči: „To se jen tak nevidí!“ Doknce i lanovkoskeptik Achab se usmívá: „Mé očekávání se naplnilo...“.

Po vydatném obědě je třeba s nabytými kaloriemi něco udělat, vydáváme se tedy do cílové stanice dnešního zájezdu, do aktivní parku. Ten je proslulý především tím, že na jeho rekonstrukci padlo osmdesát milionů korun. Návštěvníci zde mohou spočinout na lavičkách za 60 tisíc korun, sklouznout se na skluzavkách za statisíce, pokochat se pohledem na nevzhledné dvory přilehlých objektů z jakýchsi amfiteátrů či využít některé z aktivních prvků - sličná průvodkyně předvádí v praxi, kterak aktivní prvek může posloužit - např. jako testovací nástroj pro dívky začínající u tyče, sportovně založený průvodce pak ukazuje, kterak lze na dalším aktivním prvku týrat tělo...
„Kdo první objeví kašnu, vyhrává.“ Lačni výhry běháme od prvku k prvku a pátráme po kašně. Nakonec se průvodci zželí nebohých turistů a ukazuje na COSI. Obdivujeme za hlasitého potlesku fantazii tvůrců parku, v tomto díle by nikdo z nás kašnu nehledal. Zbývá ještě aktivně se proběhnout na aktivně zkrouceném asfaltu a plni dojmů se odebíráme k autobusu.

Cestou do Lovosic jsme obdarováni pomeranči s vlaječkou Corrupt Tour – agentury, díky níž mám nyní v očích slzy dojetí. Jsem jí neskutečně vděčný za to, že dokázala podchytit to, v čem mé město vyniká, za to, že Ústí nad Labem se začíná stávat centrem turismu v Čechách i za to, že díky agentuře bude město slavné po celém světě. V duchu rovněž děkuji i zdejším politikům a kmotrům, kteří se o to, co zde máme, zasloužili a doufám, že ve svém úsilí nepřestanou, protože prvenství si nesmíme nechat vzít. A ať si říká kdo chce co chce, v korupčních atrakcích na nás nemá zdaleka ani Praha. Vždyť u nás je ještě tolik atrakcí: Sektorové centrum, jednací síň magistrátu, Obchodní centrum Střekov, AVE, muzeum, Spobyt, Dům kultury, žlutá nádhera u divadla, dopravní podnik, Metropolnet, odtahová služba, autobusové nádraží, Masarykova nemocnice, opisující politici s vysokoškolskými tituly, Habrovice...
A výčet by mohl pokračovat. Jsem zvědav, jaké lahůdky si pro nás Corrupt Tour nachystá příště, a to 11. března 2012, kdy se koná zájezd především pro Ústečany. Odjíždí se v 15.00 hodin od kulturáku a podle všeho se mohou cestující těšit mj. i na zdejší lokalitu mezi lidmi známou jako Zátoka modrých sviní – Skorotice. Miroslav Rosendorf