Všechno je postavené na hlavu
(15. července, Ústí nad Labem)

Rokle

Rok s rokem se sešel, páteční večer nadešel a Brendy s Kořisem se vydali cestou necestou a lesem nelesem, aby uspořádali druhý ročník freečka v Rokli. Za podpory Cartel Nation rozbili stany s občerstvení, natahali a zprovoznili aparaturu a největší vychytáfkou byl fotbálek. Nad akcí se však již od začátku stahovaly mraky, a to nejen ty bouřkové.
Pan agregát, se kterým kluci jezdí na všechny party, si prostě postavil hlavu a ne a ne vyrobit potřebnou energii. Ani po několika panácích benzínu nebyl svolný k nějaké produkci, a tak Vladěna musel jet pro jiný do Litoměřic. Mezitím se do Rokle nahrnula hromada lidí a bohužel začalo i pršet. První nápor deště zadržely listy stromů, před druhou sprchou jsme se už museli schovat pod stany. Pod nohama nám pomalu vznikala blátivá břečka a hromy a blesky, létající kolem, nevěstily nic dobrého.
Vydali jsme se tedy z Rokle ven, ale předtím jsem ještě musela na malou stranu. Od cesty jsme se vzdálili ani ne na 5 metrů, ale půlhodina, která následovala potom, to byl hotovej Vietnam. Zřetelně jsme slyšeli hlasy ostatních, ale ať jsme se vydali jakýmkoliv směrem, nikam to nevedlo. Ošlehaný větvema, špinavý a promáčený jsme se nakonec prodrali na cestu. No nemít baterku, tak jsme v p----i. Takhle jsme byli jenom ve s-----ch.

Jirka a David

Před Roklí na nás čekali David s Jirkou, zástupcem studia wave.cz a připravovaného projektu mikroregion-milada.cz. Na naši radu, aby bez baterky raději nechodili, protože je tam fakt tma jak v pytli, odmontovali světlomet z jízního kola. Upozorňuji, že ze svého.
Když nás vypeklo počasí, tak jsme chtěli zkusit kubánské rytmy a nápoje, které propagovaly pozvánky na tento večer na loď Vrak. Do Kuby to ovšem mělo hodně daleko. Za celých 20 minut, co jsme postávali před vchodem, jsem neslyšela ani jeden kubánskej rytmus. Zato disko tam řvalo na plný koule. A do toho moderátor pořád něco o taneční soutěži pro páry. Přitom tancovat v páru je už přeci dávno out. Nelze řict, že by tam nebylo dost lidí, ale věkovej průměr se pohyboval někde kolem patnácti. Nemohl by prosím někdo těmhle dětem říct, že existuje i jiná hudba? Kde za deset let budeme? Raději jsme se otočili a šli pryč. Poslední záchranu jsme hledali v ústeckém klubu Circus.
V Circuse bylo ještě míň jak poloprázdno, ale alespoň teplo, sucho a každá druhá písnička byla vcelku dobrá. Zaparkovali jsme tedy u výlohy, pařili a pozorovali lidi. Lidi jsou zvláštní.

kytka

Někteří nosí dva hrby, někteří rodí slony, někdo chodí se psem, někdo si s sebou nosí kytku a někdo prý mlátí holky. To bylo završení celého večera. Jedna paní povídala, že jeden z vyhazovačů měl údajně udeřit jednu slečnu. Ta sice byla velmi společensky unavená, její veškerá aktivita se však omezila jen na mžourání očičkama a na ublížený výraz ve tváři. Takže žádnej agresivní typ, kterej by potřeboval pacifikovat. Každopádně to přijeli zkontrolovat tvrdí muži městského zákona. Vyskákali z auta, jeden jako druhý, až mě napadlo, že je snad musejí klonovat. Nebo chodí minimálně ke stejnému kadeřníkovi. Případ byl ovšem velmi zamotaný, a tak přijel i zástupce státního práva. A za ním druhý a kolik dalších už nevíme, protože jsme šli domů.

No řekněte, nežije tohle stotisícové město bohatým kulturním životem?