Visací Zámek
(10.02.05 - Národní dům, UL)

Ahoj mami! - Tak ti zase píšu z Ústí. Nic moc se tady za tu dobu nezměnilo. Nudila sem se, a tak sem se ve čtvrtek 10. února vydala s kámoškou na koncert do Národního domu. Hrála tam totiž údajně známá punková kapela Visací Zámek. Přišly jsme tam v 8 hodin a už skoro nebyly lístky. Ačkoliv stály 120 a v předprodeji 100. Na plakátech bylo napsáno, že se začne v půl 9tý a taky se tak začlo. V Národním domě už si byla, a tak ti to tam nemusím popisovat, snad bych ti jenom měla říct, že tentokrát byl otevřený ten bar, co je tam nastálo daný a za ním se kmitaly 2 barmanky, který vůbec nestíhaly. Na to, že to byl punkovej koncert sme tam s Marcelou moc kohoutů neviděly. V podstatě jedinej, kdo měl kohouta, byl basák na pódiu. Tím se dostávám k aktérům. Mámo, na tom pódiu byly normálně pánové asi v tvém věku. Bubeník měl kudrnatý dlouhý vlasy a tepláky, podobný nosil táta, jak o nich mluvil, že jsou z vojny. Jeden kytarista na sobě měl dres fotbalovýho klubu z Anglie i s jménem fotbalisty, kterýho neznám. Pak basista, ten pro jistotu triko neměl, ani tílko, ale jenom to číro a džínsy a když brnkal do strun, tak se mu houpalo prso do rytmu. Druhej kytarista furt chodil sem a tam po pódiu a něco pořád naznačoval a byl takovej vilnej a nakonec zpěvák. To bylo něco. On prej slavil den před tím narozeniny, a tak byl celkem mi přišlo pod parou a pořád volal do mikrofónu Zlatopramen 11°. To asi proto, že ho tam ten den točili. Mámo, bavili jsme se o tom s Marcelou, a myslíme si, že ten zpěvák hrál v tom filmu, jak tam Bořivoj Navrátil stříhal ty knoflíky z těch gaučů zadkem. No a teda ten zpěvák měl taky dlouhý vlasy a měl tričko ČSSR se starým znakem ve předu, co o něm tak nehezky píšou v učebnici dějepisu. Na to, že to byli starý pánové, tak ale hráli docela dobře a hlavně dlouho, asi tak 2 hodiny odhadem a všichni lidi, teda pokud nečekali půl hodiny na pivo, se tam vlnili. Jeden chlápek si tam dokonce sundal tričko a tancoval oplzle jen tak, taky se mu houpalo prso do rytmu. Poslouchala jsem 2 kluky, co tam stáli, já je tak trochu znám, protože hrajou v tý kapele Brajgl, jak sem ti o nich už taky psala, a ty povídali, že ten zvuk je celkem dobrý. Víš já tomu moc nerozumim, ale oni řikali, že se to Veselýmu celkem povedlo. No nevim, jelikož to sem tam pískalo. Ale lidem to nevadilo. V 2hý polovině produkce už tam celkem řádili. Pak tam ta kapela vyhlásila soutěž o tričko. Pravidla byly takový, že holka s nějvětšíma prsama si ho mohla odnýst. O tom, která má největší prsa, rozhodoval ten jejich bubeník. Ze 4 nakonec vybral jednu, ale když jí řekli, že si ho musí převléct nahoře na pódiu, tak se ho vzdala ve prospěch jiný, která si ho tam v klidu oblékla. Ještě že sem se nepřihlásila. Za prvé bych to nevyhrála, víš proč, a za druhé jsem ten den neměla na sobě podprsenku. Po týhle pauze hráli písničky, který už sem někde slyšela. Například písničku o nějakým Johny Debilovi, nebo Traktor. Lidi už fakt dost pařili a já sem radši stála vzadu, jelikož se to tam začlo přiostřovat. Potom kolem 10tý přestali hrát a vypadalo to, že už hrát nebudou, ale lidi si je vyžádali, a tak zahráli ještě 2 písničky. Jedna byla fakt dobrá. Jmenovala se Dopravní značky. No a pak hned jak dohráli tu 2hou, tak se rozsvítilo a začalo se tam skládat a já si všimla, že tam je nějak srulovaný koberec. No řekni, napadlo by tě pokládat na punkový koncert koberec. Mě teda ne. Každopádně byl konec, tak sme se s Marcelou zvedly a šly ještě do Domova a pak ještě do Emca, to je takový klub na náměstí a pak jely na intr. Večer to byl každopádně dobrý. A nemusíš se bát, že by to bylo nějak hrozný, jelikož jsem tam zahlédla i ústeckýho primátora, a ten by přeci na něco nemravného nešel. No. Už musim končit, takže jenom snad, pozdravuj tátu a ségru a Čerta. Tvoje Jana