STŘEKOVSKÁ MUMIE
(UL - 4/09/2004)

Střekovská mumie byla vždycky stylově barevná a důmyslně promyšlená. Letošní již třetí ročník tohoto mini hudebního svátku opět předvedl velmi rozlišné žánry pro své stejně rozdílné publikum. Našli jsme tu taneční scénu, hip hop, reggae, ska a hlavně pohodu, která se Vám díky prostředí hradu Střekov, čerstvému vzduchu a spousty známých ústeckých „držek“ a navrátilců z prázdnin do škol, nemohla jen tak vytratit. Hudební prostor byl vyhrazen třem místům – dolní části na „parkovišti“, horní na terase a na vyhlídkovém balkóně :-) (Terrace Top chill stage). Mejdan pro mě začal kolem 17 hodiny, kdy to na parkovišti rozjížděla pražská Nana Zorin (www.nanazorin.cz ) - tuto ragga partičku netřeba představovat – znali jsem MC Karyho (ProSoundSystem s Kryshpeenem a Liquidem A.) a Niku B. (vokál DJ Tvykse) , kteří měli absolutní protikladné hlasové dispozice za podkladů reggae či dubu. Po časové odmlce a hluchém období se k nám opět vrátili sice bez těchto dvou zmiňovaných vokalistů, za to s novinkou v novém kabátě – Ego L. Dina – multiinstrumentalisty a skladatele, který působil v Hermakoutech nebo Načevě a nyní vede ragga tamtam crew Tidi Tade. V současné době má Nana Zorin zcela jiný záměr a nádech. Nečekejte raggae jako s Karym, ale daleko melodičtější a uvolněnější hudbu pro širší okruh lidí, což může být pro někoho zabijákem původní myšlenky a pro druhé opak. Perverze popkultury.

V hořejší partii hradu nám v tu chvíli hrál své hudební přesahy DJ Tall , který mísil jazz s housem, funky s breakbeatem i d´n´b. Můžeme si ho pamatovat například z projektů jako Hypnotix, Loop Guru či TGU. Po střídaní stráží s Xavierem Baumaxou, věčným to recitátorem, nastal čas na pana Štepána Tůmu.Tento ex-člen Sebastians, Colorfactory i Liquid Harmony (škoda jich) aka Stephunk T (www.stephunkt.com) už od dob zániku této velmi povedené taneční formace dělá dj-e a slušně mu to vychází. Po vydání Kosmíru se s ním setkáváme den co den na kompilačních přílohách časopisů. Nevím, jestli to má být právě to plus. Každopádně plus od nás jistě dostal, protože na Mumii dorazil s partou nám moc dobře známou Deep4 s DJ Pizzou ( official name Stephunk T. Project), co za pomoci akustických nástrojů používají elektroniku s citem, o umění již zmiňovaného dj-e nemluvě – sakra moc šikovný chlapík. Tyto chlapce z luhů a hajů českých jsem viděla letos na Mystic skate cupu. Hráli před Pablo´s magic carpet a odvedli tak slušný set, na který se nezapomíná. V stejném případě to platilo i o Ústí, jenom bylo furt světlo, stud a rozkoukávání se po okolí, takže jsme od spoluposluchačů nemohli očekávat tanec či jiný projev zájmu. Škoda, že euforie a tanec do roztrhání těl spolupracují pouze s tmou a přibývajícím promilem. Chladný Sewer. Během toho probíhala chill-outová záležitost v nejvyšším bodě cípu hradu, kde hráli BANTHA DJ's ( May'B, Brendy), DJ Chanzzee Gothas+AKRASH a Shira.

Po téhle bandě nastoupili Kontrafakt. Hlavní tahák pro teenegers zo Slovenska ve složení Ego, Rytmus a DJ Anežka (E. R. A.) jsem viděla na živo už po několikáté – koncerty jsou až na maličkosti neměnné „vy povietě Česko, my Slovensko“. Tahle SK sqadra podepsala na konci května smlouvu s vydavatelstvím Sony Music, aby pod tímto gigantem mohli na začátku října vydat novou placku a aby zabránili nelegálnímu rozšiřování jejich produkce po internetu. Heh. Kolik z Vás si je doma vypálilo? :-) S Kontrafakt se můžete den co den potkávat i na stanici Óčko s videoklipem Dává mi. Je to paradox, že kapela slovenského původu má více “fanůšikov” v Čechách. Jedinou odpověď můžeme dát a tím je jazyk. Spousta posluchačů slovenského hip hopu se Vám přizná, že mají rádi řeč, která patří jinému území a které hlavně rozumí. Barevnost tónů, ale i po verbální stránce láká nové a nové uši a co si budeme povídat, slovanské jazyky jsou prostě krásné. “ Počachrať cikulu”, no není to krásný výraz :-) :-) ? A zatím, co jsme měli ruky hore a pohupovali se v kyčlích, hráli Uragan Andrew s Raggae Orthodox nahoře. Nepřišli jsme o hity „Everybody dohromady“, „Benga přijedou“ a ani o tu maxi příjemnou atmosféru, která prolínala všechno a všechny. Rastafara.

Al Yaman – www.al-yaman.cz – o tuhle česko-jemenskou kapelu jsem z hodně velké části přišla. Byli jediní, které jsem na Střekovské mumii neznala na živo. Ale ten kousek času věnujíc se jim mě usvědčil v to, že propojení elektroniky (perkuse, samply) s hudebními kořeny arabského světa, není jen tak . Charismatická zpěvačka s křišťálovým hlasem Ashwaq Abdulla Kulaib, kterou máte s Al Yaman možnost slyšet, Vás přivede během exibice do emotivního tranzu stejně jako třeba Natasha Atlas z TGU. Etno-pocitová reakce v těleJ Ohohoohooo. Ale důvod nepřítomnosti na Al yaman? Přece Tata bojs – www.tatabojs.cz - pamatujete si Mardošu, Milana Caise a spol. v písničce „Jaro“, která na nás vyskakovala pravidelně z rádií a hudebních pořadů ČT jako třeba „60“? Tak takové časy opravdu skončily. Od té doby se dost změnilo. Nejen, že formaci opustil jeden z členů a nový ho nahradil a k němu přibyla i Klára Nemravová ( vokál DJ Katchy v seskupení Da Babas), ale hlavně hudba nabrala futuristické obrátky. Neproduktivnější člen, Milan Cais (bicí, zpěv), jehož výtvarné práce potkáváme i v pražském metru nebo ulicích, si pohrává i s dekorací koncertů Tata bojs, takže stříbrné oblečky a music future design nemůže být překvapením. Čas na to na Mumii sice nezbyl, ale na propagaci jejich nové desky Nanoalbum vydané u Warner Brothers jo. Geometricky poskládané texty a slovní mardošovy myšlenkové asociace vůči Elišce a ostatním web členům pochopilo jen malý okruh lidí, proto kdo nerozuměl, nechť se mrkne na jejich www, které rozhodně už jen díky net designu stojí za to. A co roztrhalo mě? No rozhodně neskutečně dobrý zvuk na českou kapelu, ale jak víme, chlapíci jsou na to zvyklí.

Péťa Hošek z Plexis aka Mucho, Baltazar a ostatní opět hráli do mega nálady podmanivé latinsko-americké rytmy, i beaty newyorské scény a to vše v lákavém balení pod názvem Maradona Jazz. Bubínky, jemnost i punk, to je to, co rozkázalo našim tělům „tanči, řvi, pískej, hulákej a dělej si co chceš“ Seňorita. Taky že jo :-) .

Po nich jsem došlápla na Kraftwerk simulation. Tyhle páprdy a mega oldschoolery z elektronické základny z Německa zná má generace minimálně (maximálně znělku z MTV “Music non-stop“) , jejich hudba byla vždy nadčasová a měla by být pochopena aspoň v této době, době počítačové hudby. Popravdě opak je pravdou. Samozřejmě jsem neočekávala Kraftwerk originál, to by chlapci z HZN museli přitlačit na vstupném, ikdyž by se pár lidí ochotných připlatit našlo. Kraftwerk simulation tudíž byla slovo od slova, tón od tónu simulace, předvádění něčeho, co je a co ještě dlouho doufám bude. Smála jsem a brala jsem to z části vážně. Jirka Himmel – mj. pan Kastelán (jako cyklo náhražka z videa k singlu „Tour de France“ z neexistujícího alba Techno Pop) v růžovém supr trikotu na supr trati kolem Spolchemie. Tato exhibice nepřesáhla jenom pódium, ale i způsob myšlení stejně jako kapela Kraftwerk. Zkusili jste se pánové zeptat, kdo z lidí bez rozdílu věku tuhle Akci “Ein Beweis der Freundschaft der Terrorist und die Mumie”, pochopil? :-) Každopádně následující fireshow s ohňostrojem, který vypukl po tomto vystoupení, dáli se tomu stání u kompů :-) říct (kvalitní foto z nedávného koncertu v Lucerně najdete na www.rave.cz ), překvapením ani pro pravidelné návštěvníky nebyl. Velký a dlouhý světelný nášup v podobě barevného deště a jiných vychytávek za podkaldu Michaela Jacksona (pánové nějak měknete – dříve Underworld a teď “let´s unity” s Heal the World od Krále Pedofilů).

Někdo se smál té příjemné melancholické atmosféře nebo zpíval Majkla, někomu ukápla slza, někdo se mačkal se sousedem a někdo se těšil na ska boyband The Chancers – www.chancers.cz –s touto česko-britskou partičkou jsem se setkala v roce 2001, kdy naše město poznamenala svou hudební účastí na after sk8cup mejdlu spolu s Krucipüsk a Mewou v již zesnulém Metru. Tahle offbeatová mrcha vznikla v ´98 v Praze a dodnes prezentuje styl hudby, o kterém by si málokdo z nás řekl, že pochází z ragga Jamajky. Jejich kvalitní 2tone ska (černobílé) se potvrdilo samo-nezapomněla jsem na ně. Asi 130cm velký :-) frontman Ruffskank britského původu rozpálil spřízněnce této divoké hudby do euforie, takže i já jsem si na chvíli zahrála na infant terrible, kopajíc do 1 metru výšky. Pokud se Vám líbili stejně jako mně, stáhněte si zdarma jejich cédé na jejich webu, což Vám jiná kapela nabídnout nemůžete a nebo nechce. Ale upozorňuji, že tato kapela se veřejně přiznává k příznivcům hnutí Skinheads, ale přesvědčivě tvrdí, že prý patří k jedné z odrůd britských plešatých hlav (skinheads against rasism) a ne k těm, se kterými je seznámen každý Slovan. Nečekejte ani jemné vokály a ani rasta-ska jako od Fast Foodu nebo Polemic, ale divočárnu se saxofony a drsným britsko-skotským akcentem.

Divadlo“v pytli“ jsme neviděla a ani netuším, zda tam nějaké hrálo. Každopádně o závěrečnou tečku se postaral DJ Jan 2 (osobní nostalgie na hudbu mého mládí). Snad každý hudební libůstkář nezapomněl na (dnes už v destroy-stavu) partu pod názvem Ohm square, jejíž Honza byl členem spolu s frontmankou Charlie One, charismatickou zpěvačkou z Británie, a dalšími Jany. Zahrál nám na odchod domů hravé a zlámané beaty i techno mixage Kelis či Fatboy Slima. V případě poslední kulturní vložky letošního ročníku šlo o různorodost, která zcela pohltila (pokud už to za ní předtím dřív nezvládl alkohol :-) ) zbytek spokojených silných kusů. Takže zkratkovitě závěrem. Kromě bohatého hudebního programu na třech stages, jste si mohli zahrát v neudýchatelné hradní vinárně fotbálek, dojít si do galerie na Mumiino mumlání, zpracovat pár fastfoodových záležitostí, vypít a vykouřit, co hrdlo ráčí a mozek stačí a hlavně se bavit pod taktovkou pánů z HeroZeroNegro. Tak tedy díky čau a příští rok se zase sejdeme venku.

PS: Večer ve znamení slov a tónů, to je určitě to, co Ústí opravdu potřebuje.