Střekovská mumie 2006: Plyšový medvěd Baumaxovi, pokárání hosteskám

kNot photogenic

Když jsme se ubírali na střekovský hrad za druhým dnem letošního ročníku Střekovské mumie, potkali jsme děti prodávající na improvizovaném pultíku různé cetky. Vzhledem k nízké ceně jsme šli do plyšového medvídka. Stál nás 10 Kč a malá ochotná prodavačka nám ho ještě zabalila do malého igelitu. Řekli jsme si, že z Plyšového medvěda uděláme obdobu Zlatého medvěda, který se udílí na MFF v Berlíně, a hodíme ho po tom interpretovi nebo po té kapele, které nás na Hradě nejvíce zaujmou.

Na prvního adepta na tuto cenu jsme narazili, jen co jsme se probojovali přes několikanásobnou komerční zónu České spořitelny, cigaret Petra a dalších produktů. Na hlavní stagi festival uváděla labskoústecká parta Fly to Mars. Koncert sledovalo jen pár rodinných příslušníků muzikantů a zpěvačky Lucie Dlaskové. Ta byla v úvodních písničkách zřejmě trochu nervózní a neustála složitější party. Do očí bila také absence bubeníka. Ono nakonec vypadá dost blbě, když se do živé muziky z repráků valí nabouchané beaty a po pořádné paličce ani vidu ani slechu.

Trochu více posluchačů se pod pódiem sešlo na další domácí formaci Houpací koně. Rock´n´rollovou image kapely v několika prvních písničkách trochu podrýval malý klučina s míčem v ruce, který na jevišti přešlapoval vedle baskytaristy dkp (pravděpodobně se jednalo o jeho synka). Pak kluka někdo sundal a až do konce produkce Houpáčů s ním merunu kopal v hledišti. Pozorovat jejich fotbálek bylo skoro zábavnější než samotné hudební borce. Koním více sluší klubové prostředí, na velkém pódiu a za denního světla se jejich osobitost vytratila. Také mi hlavně v úvodu přišli nějak rozladění. Nadto v podstatě jen přehráli poslední desku, která na cédéčku zní přeci jen o trochu lépe.

Hopsačku United Flavour jsme preventivně vynechali a zkusili jiné stage. Až na vrcholku hradu se linuly sférické plochy z gramofonů DJ´s, kterým na magii ještě dodával překrásný výhled. Na druhé hlavní stagi poprvé na naše city zaútočili Bratři Orffové. Také ti, podobně jako Houpáči, hrají muziku pro komornější prostředí, ale terasa hradu na to byla úplně ideální. Jejich skladby podporovaly sobotní atmosféru babího léta a přicházejícího podzimu a roztomilý zpěvák se zdál být zaujetím publika podobně u vytržení, jako bylo publikum z něj. Plyšový medvěd v zadní kapse kraťasů hodně svrběl, přesto jsme si řekli, že lepší bude ještě chvíli vyčkat.

JAR

Na následujícího Xaviera Baumaxu mi ale plyšáček v kalhotách nevydržel! Viděl jsem Baumaxu naživo naposledy někdy před rokem při bizarním koncertu pro pár holek-Polek v ústeckém Klubu Relaks a v posledních měsících jsem jeho osobu vnímal spíše přes média. Velice příjemně mě proto překvapila jeho ještě se prohloubivší bezprostřednost, schopnost práce s publikem a neuvěřitelně mnohovrstevná a rychlá huba. Spolupráce se dvěma hostujícími bubínkáři z Bez Peří a jedna anglicky zpívaná písnička naznačily Baumaxův příští vývoj, který se asi s popularitou nezastaví. A docela bych se vsadil, že Česká republika nebude pro něho nejzazší metou. I proto jsem rád, že našeho letícího medvídka kvitoval s povděkem: „Doufám, že je to aspoň ten z Bogoty. Tak já si jdu šňupnout a vy se taky bavte,“ loučil se dirty-folkař s nadšenými diváky a porotci ceny Plyšový medvěd 2006.

Přestože jsme odhozením jediné ceny měli padla, ještě chvíli jsme zůstali. Na hlavní stagi zatím začala hrát pražská hvězdička kNot Photogenic se zpěvačkou Charlie One z Ohm Square. Předvedla vyrovnaný set klidnějších tanečních skladeb s lehce ambientní náladou, i když pokřiky rapera „london underground, london underground“ a zpěvačky „usty nad lábem“ byly trochu mimo. Na jinou strunu zahrála hvězda Střekovské mumie J.A.R. Profesionálové, jak se patří, jen jejich suché vtipkování se trochu míjelo účinkem.

Po skončení našich funky-průkopníků všichni s napětím očekávali tradiční multimediální překvapení. Tak jako loňské i to letošní mi přišlo dost trapné a nepovedené. Inspirován skladbou Superpéro z nové desky Jarů postavil průvodce festivalem, kastelán Jiří Himmel, svou show na magickém zaklínání tímto obratem. Zatímco se na pódiu svíjel, svlékal a pokřikoval „superpéro, tradice, superpéro, kontinuita, superpéro, dědictví, superpéro, Česká republika, superpéro...“, na obrazovce se promítal film snímající aktuální stav rozkopaného Ústí a nahoře na hradě poblikávala různobarevná světélka. Po minutách oddalovaného vyvrcholení se konečně objevilo „superpéro“: bíle zahalená konstrukce (věžička?) falického tvaru, z níž se začaly chrlit gejzíry ohňostroje. Zvláštní v této souvislosti je, že se pořadatelé bránili pro moderování Mumie angažovat Vyžvejklou bambuli (srovnej ?cmd=otevri_clanek&myid=225), jejichž nahota, používání vulgarismů a agresivita nejsou zdaleka tak samoúčelné jako to, co předvedl kastelán. Navíc kooperace s technikou vázla a film se zasekával, až přestal hrát úplně. Jediné, co nezklamalo, byl kvalitní ohňostroj.

Přes tuto výhradu si ale myslím, že letošní Mumie se povedla lépe než ta předchozí, což naznačovala i očividně menší nervozita pořadatelů. Mimochodem, ti byli tentokrát téměř neviditelní, a to je známkou profesionality. Z jednotlivých scén bylo možné přecházet tak, aby divákovi neutekl ani jeden interpret. Přišlo dost lidí na to, aby festival neprodělal. Vyplatila se tak zřejmě zesílená mediální kampaň, kterou bylo před festivalem možné prověřit tím, že se do googlu zadalo heslo „Střekovská mumie“. Opravdu jsem nevěděl, že existuje tolik hudebních, kulturních a volnočasových portálů! Neodvažuji se ovšem odhadovat, kolik na to konto museli pořadatelé rozdat volňásků. Asi dost, byl jsem mj. svědkem toho, jak na festival přiběhla dívenka, která se marně snažila dorozdat dva lístky. Druhou daní zajištění úspěchu festivalu je jeho prodanost komerčním organizacím. Log České spořitelny bylo tentokrát nepočítaně. Stánky s hosteskami nabízejícími různé akce mohly být aspoň zábavné, to by ovšem firmy musely najímattrochu výřečnější děvčata. Je asi trochu blbé, když se zúčastníte nějaké reklamní akce a ve výsledku ani nevíte, jakou značku si máte zapamatovat.