Střekovská mumie posedmé

Nauzea orchestra

Střekovská mumie posedmé – méně interpretů, žádná zvučná jména a striktně taneční dramaturgie charakterizovaly letošní podnik konaný pravidelně 110 metrů nad řekou. Na druhé stagi ho zahájila Nauzea orchestra (ex-Universal Android): vyhroceně chladné taneční základy z mašinek kapela natruc kombinuje s romantickými kytarovými vyhrávkami do britpopu. Hravé německé texty zpívá duo Ondřej a Andrea diletantsky a místy pateticky. Z Orchestry mám pocit, že se chce poťouchle strefovat do žánru taneční hudby, který se místy bere až příliš vážně; ale zároveň chce, aby to mělo koule. Pro tento záměr by svědčila i vystupňovaná teatrálnost až baroknost jevištního projevu, který většinou kontrastuje s charakterem produkované hudby.. .
Nejvíc jsem se těšil na Vladimira 518, který hrál na hlavní stagi překvapivě brzo. Přivezl si s sebou DJ´e Enemyho a sekundoval mu raper ze Supercroo Hugo Toxx. Během jejich produkce dvakrát vypadla elektrika a asi to možná spolu se zklamáním z malého počtu diváků se projevilo na Vladimirově málo výrazném projevu. Nejvíce na něj pařila trojička nalepená až na pódiu. Tak způlky vystoupení před sebou drželi mobil a snímali si ho na památku. Když vypadl proud, předčili interprety v exhibici, když křičeli na zvukaře i diváky: „Ty vole, přijeli kvůli vám Pražáci až z Prahy, tak dělejte něco...“ Pak i rozproudili skandování s pokřiky jako „Dělejte bordel“ nebo „My chceme koncert“...
Největším zážitkem bylo pro mě nakonec vystoupení Midi-Lidí, kteří už hráli za úplné tmy. Když letos v zimě přijeli v rámci divadelního festivalu Kult do Circusu, byli v bílém. Teď byla trojice muzikantů a zpěváků za mašinkami celá v černém a i repertoár byl skoro úplně odlišný od předešlého ústeckého koncertu. Hlavní postavou tohoto projektu je hyperaktivní renesanční duše Petr Marek (1974), divadelník, filmař, absolvent filmové vědy, momentálně i pedagog na FAMU. Ve zdánlivě chladné monotónní muzice, kterou Midi-Lidi produkují, je kromě převažujících prvků hard-core techna při pozornějším poslechu znát i vliv současné vážné hudby. Vystoupení doplňovala výdžejská produkce a Markovy excentrické jevištní výpady, které snad měly parodovat klasické divadelní pózy jako z Hamleta...
Před půlnocí zařval příležitostný moderátor, záhadná postava v černém: „Čumte nahoru“ a následoval tradiční ohňostroj. Tím jako by aristokratická osobnost hlavního pořadatele Mumie Honza Holinger kynula svým přátelům, známým a dalším přišedším a zároveň snad mávla rukou nad tradiční slabou návštěvou s tím, že to byl dobrej mejdan.