Šťavnatá broskev a familierní Adámek: Brouk fouk I

Odpoledne ve čtvrtek 14. září proběhlo v rámci letošních Týdnů pro duševní zdraví hudební odpoledne na Lidickém náměstí. Minifestival byl pojmenovaný s ohledem na tématiku duševní nemoci Brouk fouk a s roztomilou chaotičností jej organizoval zaměstnanec Sdružení pro duševně nemocné Fokus Milan Kutina. Tím však veškerá spojitost s problematikou psychických onemocnění končila. Ne že by fest měla moderovat čágo-belo-šílená Pergnerka, ale hudební kapely a projekty koketující nějak s aspekty duševní choroby by se asi najít daly. Pódium bylo nadto postaveno v bočním prostranství magistrátu pod velkým pruhem s nápisem Dny evropského dědictví, čímž bylo odcizení akce jejímu záměru dokonáno.

Houpací koně, 110 metrů nad řekou
(31. 04. 06), Foto: Péťa

To ale neznamená, že by to nebylo pohodové odpoledne! Už na první vystupující, broumovskou tvrdší kapelu Imodium(www.imodiumband.cz) si zapařilo pár nadšených mlaďasů, jejich méně smělí kumpáni a kumpánky posedávali a postávali okolo a evidentně jim bylo dobře. Následovali Houpací koně (www.houpacikone.cz). V prvních třech písničkách se sehrávali a nestálo to za moc. Čas na malou mimohudební pauzu! V obnovené Galerii Emila Filly (www.gef.cz) v Kulturním domě se zrovna zahajovala ambiciózní výstava Archit-Action, v níž lipské kurátorky Barbara Steiner a Oana Tanase zkoumají, jak architektonické prostředí výstavních prostor ovlivňují výstavy samotné. Na vernisáži se sešlo jen pár „insiderů“ a šéfkurátora Fillovky Michala Kolečka nenapadlo obhájit si to ničím jiným než obvyklým tvrzením, že Ústí je nekulturní město, které ožívá pouze s příjezdem vysokoškolských studentů. Že se právě konají Týdny pro duševní zdraví, Dny evropského dědictví a Pár dnů s Formany Koleček buďto nevěděl, nebo tyto akce pokládá za kulturně nízké. Ach jo.

Na Lidickém to zrovna rozjížděla českolipská parta Obří broskev (www.obribroskev.cz), pro kterou mám velikou slabost. Zpěváka a kytaristu Broskve Cannyho (canny.obribroskev.cz) pokládám za jednoho z největších skladatelských talentů České republiky. Absolvoval ostatně Ježkárnu, tak to někde musí být vidět. Jeho písničky jsou chytré, nápadité, mají atmosféru, a přitom by se klidně mohly hrát v rádiích. Kromě toho hraje Cannyho kapela na profesionální úrovni. Když mohla hrát v klidu z voleje, proč se to nepovedlo déle hrajícím a domácím Houpáčům?

UDG, klub Circus (15. 03. 05),
Foto: Miroslav Rosendorf

Pochválil-li jsem Obří Broskev za to, že dokáže skloubit skladatelskou grácii s popem, zjebu UDG (www.udg.cz), kteří následovali, za to, že hrají totální popový shit. Jasně že se na to hezky skáče; to se skákalo i před lety, kdy byli „neužiteční polobozi“ známi pouze úzkému okruhu labskoústeckých posluchačů. Jenže koho by bavilo skákat pořád?? Možná muzikanty samotné, kteří to asi berou jako cvíčko ve fitku, a poblouzněné fanoušky a fanynky, kteří a které jsou u vytržení z Jugiho vrabčího hnízda a čepiček bratří Vrzáků. Klobouk dolů před energičností, kterou do toho hoši dávají, sehraností a uměním práce s publikem, za něž by se nemusel stydět kdejaký politik-populista. Zkušenosti z koncertů a festivalů po celé republice jsou vidět. Ale dokud budou UDG zpívat přiteplenými hlasy o ničem, dokud za tím nebude znát něco jiného, než touha předvést, jak jsme krásní, bude to stále něco jako DJ Bobo, Twenty 4 Seven nebo 2 Unlimited. Zvláštní pokárání si zaslouží familierní komandování zvukaře Stanislava Urbana od saxofonisty Adama Kupery: „Poď poď, Stáníku, přidej mi ještě trochu kytary...“ Opravdu odporné.

Fotografie z vystoupení Obří broskve na festivalu Brouk fouk I jsou k nalezení na fundekave.net