ŠOUMENI

Dne 16. 2. se v klubu Circus konalo autorské čtení, avizované jako "literární rituál s ambient- out soundem". Původně měli číst Radek Hásek (TP), Radek Fridrich (DC), Patrik Linhart (TP) a Radim von Neuvirt (TP). Neuvirt však kvůli sžíravé bolesti páteře nemohl dorazit, a tak za sebe jako náhradu vybral přítele Petra Stejskala (TP). Na akci dorazilo poměrně neuvěřitelně početné publikum, do sálu klubu se vměstnalo cca. 100 diváků- Radek Fridrich to vzhledem k nepoměrně menší účasti na jiných čteních trefně komentoval jako "smrt poezie". Již mezi úvodními moderátorovými slovy probublávala temná nervní hudba, jež měla v podání takových projektů jako např. Coil, Nurse with wounds, Hafler Trio či tuzemská Do Shaska! asociovat industriální podhoubí domácího kraje vystupujících básníků. Kraje, kteří tak rádi nazývají sudetský.
Jako první se mikrofonu ujal Radek Hásek, vycházející hvězda teplické básnické scény. Tento poeta- popleta, jak se sám rád častuje, přednesl hezkou řádku naivních básní s dada příznakem, jíž však probleskuje značná míra autenticity. Ohlas úmrtí matky vyznívá rozhodně daleko působivěji zasazen v téměř dětském stylu tvorby, nežli v něčem komplikovanějším. Hásek svou poezii přednesl tradičně v šamansko- extatickém podání, toho večera snad ještě vystupňovanějším, a od diváků sklidil značné ovace.
Následovalo čtení v Ústí oblíbeného a známého Radka Fridricha, jenž dvě hodiny předtím zahájil v nedaleké galerii "V Průvanu" výstavu svých výtvarných prací "Tvary tvorů" (trvá zde až do 16. března). Ten se zaměřil na ukázky z dvou charakteristických linií jeho tvorby: málo poetizovaný, existenciální popis velmi pravděpodobných lidských osudů a biologicko- mysticko- poetická deskripce bájných sudetských tvorů (Žibřid, Šrakakel apod.). Fridrich po léta pořádání autorských čtení a vystupování na nich výborně vytříbil přednes, při němž již tak strohé, a i na poslech dobře srozumitelné věty svých básní frázuje jemným hlasem velice úsečně a přímě. Jeho úspěch se zřejmě zakládá nejvíce na tom, že si účinek na diváky dokáže mistrovsky a beze zbytku vypočítat.
Dalším básníkem večera byl Patrik Linhart. Jeho specifická poetika obsahuje poněkud komplikovanější výstavbu absurdní komiky, a proto se snáze čte, než poslouchá. Linhart to při autorských čteních zachraňuje pankáčským projevem, vypichováním vulgarismů a řvaním do auditoria. Jeho stylizace však není některým divákům dvakrát příjemná, a tak se tento autor přes nepopiratelnou takřkageniálnost nestává takovým miláčkem publika jako Fridrich.
Poslední autor Petr Stejskal pronášel svou- byť nepříliš náročnou- přeci jen prozaickou "Ovečku" už pěkně rozparáděnému, nepříliš pozornému hledišti. Jeho účinek však stoprocentně vylepšil hudební dechový doprovod Josefa Pondělíka a Zorky Veselé (Josef jinak hraje ve skupině Radost). Nedílnou součástí autorského čtení byly tzv. "psí kusy", které si pro diváky, ale i pro nic netušící autory připravil pořadatel ve spolupráci s talentovanou výtvarnicí a performerkou Zuzanou Musilovou: básnící četli na koberci pro tuto příležitost speciálně dekorovaném slovem "ŠOU" (tepich autorka den předtím nalezla u popelnic). Mezi jednotlivými výstupy koberec "znečištěný" básníky vytírala mopem, jenž namáčela do regulérní kombinace vody a saponátu. Před závěrečným vystoupením také proběhla tombola vstupenek. Nic zlého neočekávající pětice vylosovaných (čísla házelo z hlavy médium Hásek) potom na pódiu převzala "cenu" v podobě možnosti stát se také šoumenem- přečíst kousek z nabídnutých publikací (mj. "Máj" od Štefana Švece či socrealistický slabikář). Celý večírek byl vlastně jakousi umocněnou aplikací pokleslé verze postmodernismu- toho pouťového. Čert ví proč. Snad aby byla šou.