Setkání s prezidentem

Koncem dubna poctil město Ústí nad Labem náš pan prezident Václav Klaus a 29. března se dokonce na skok zastavil i v aule Pajďáku…

Když konečně po půlhodinovém čekání otevřeli aulu, začali se davy lidí cpát dovnitř. Důležitý bylo udržet se na středu, protože dveře auly jsou užší než chodba, takže spousta lidí po stranách davu neměla šanci. Když jsem se dostala dovnitř, zjistila jsem, že jsou otevřený i druhý dveře, který nikdy otevřený nejsou, tzn. že u nich nikdo nečekal, až nebo jestli je otevřou. Tím pádem ten, kdo u nich čekal, to vychytal. Plácla jsem s sebou na těžce vybojovaný místo na schodišti a čekala. Sedačky, schodiště, prostě všechno bylo obsazený a lidi pořád proudili, okopávali mi záda a možná že jenom udělali kolečko, takže jedněmi dveřmi přišli a druhými zase odešli ven. Celou dobu jsme přemýšlela, jestli budou hrát hymnu, až prezident přijde. Představa, že si ty davy zase stoupnou a já pak budu svůj zadek zpátky pěchovat mezi ti ostatní zadky na schodech, nebyla moc pozitivní. Na druhou stranu by alespoň prezident viděl, jak jsou studenti chudej národ, protože většina tu byla v ošoupaný mikině a vytahanejch gatích. Vlastně jsem taky ráda, že jsem si na sebe vzala pocintaný džíny, protože koberec po mojí zadnicí je už trochu jetej. Jsem zvědavá, jestli si prezident bude podobný s tou fotkou, co visí na stěně auly. Dokážu si živě představit, jak se někdo vyšplhal po žebříku nahoru, aby mohl z podobizny v rámu utřít prach. Pravděpodobně to tady zuřivě prohledali, jestli tu není nějaká bomba. Alespoň můžu být klidná, že moje první setkání s prezidentem neskončí velkým výbuchem. Právě někdo z vedení zbuzeroval několik studentů, aby udělali uličku alespoň pro dva lidi. Škoda, že jsem nezůstala na druhým schodišti. Možná jsem si mohla na prezidenta i šáhnout. Vzduch nám tu teď trochu zhoustnul a všichni si začali stoupat, ačkoliv nehráli hymnu. Prezident chvilku něco povídal, dostal sadu talířů, kterou vlastnoručně vyrobili na Fakultě užitého umění a designu, mimochodem mně by se nějaká ta sada taky hodila, a pak nastal prostor pro debatu. Z deseti dotazů se tři týkali komunistů, dva další byli naprosto stupidní, protože mě vůbec nezajímá, jestli prezident hraje tenis radši na trávě nebo na antuce a když konečně přišel pořádnej dotaz a pan prezident řekl, že si myslí, že by se mělo studium na vysoké škole platit, tak všichni zůstali naprosto klidnými a místo toho, aby se ho někdo zeptal, kolik peněz by si jako představoval za jeden semestr a jestli si jako myslí, že na to máme, tak se ho raději zeptali, jestli chodí rád na hokej. No chápete to? A co že se podle pana prezidenta stane 1. května 2004 až slavně vkročíme do Evropy? Prý nic. Ale mně je naprosto jasný, že alespoň tady v Ústí, komunisti rozbijí své stany v Sadech rudé armády a budou dětem zadarmo rozdávat nafukovací balónky, jako by se nechumelilo.