ROCK´N COKE
(Istanbul 2005)

Nejsem žádný spisovatel a v životě jsem moc reportáží nenapsal, ale po tomto zážitku jsem se rozhodl napsat pár řádků a podělit se alespoň o kousek s Vámi. Předem bych také rád poděkoval svému zaměstnavateli, díky kterému mi to všechno bylo bezplatně dopřáno…..

CESTA NA FESTIVAL

Když mě v pátek ráno ve 3:30 ( pro normální lidi to byl ještě čtvrtek večer ) probudil, velmi nepříjemným a nešetrným způsobem budík, nepřipadal mi tenhle výlet jako dobrej nápad. Naštěstí mě hned poté potěšili kamarádi, které jsem objevil za výlohou Circusu, jak si dopřávají noční směny. Obdarovali mě dvěmi „plzničkami“ na cestu a mohl jsem spokojeně vyrazit. První zděšení přišlo po přistání v Miláně, kde je po celém prostoru letiště zakázáno kouřit. Běhali jsme s Vojtou Lindauerem ( šéfredaktorem časopisu Rock a Pop ) zděšeně po letišti od informací k prodejně tabáku a zpět, než jsme pochopili, že opravdu není jediné místo kde by nám bylo dopřáno zapálit si cigaretku a dopřát si tak po čtyrech hodinách klidu na duši. Zakouřili jsme si tak až po dalších čtyrech hodinách v Istanbulu. Na letišti nás naložili do autobusu a vyrazili jsme směrem do centra, kde na nás čekala výletní loď, kde jsme měli dostat najíst a odpočinout si.

ISTANBUL

Samotný Istanbul, byl pro mě zážitkem sám o sobě. Tak obrovské město jsem opravdu nečekal. Rád bych popsal třeba dopravu, neboť to bylo to první, co ve mně zanechalo hluboký zážitek.
Ulice Istanbulu jsou velmi živé. Všude je plno lidí a aut a téměř na všech ulicích jsou zácpy. Jeden z důvodů bude i skutečnost, že v Turecku pravděpodobně nemají, nebo neznají pravidla silničního provozu. Křižovatky jsou sice vybaveny semafory, ale nikdo se jimi neřídí. Na silnicích panuje snad jen právo silnějšího klacxonu, protože se troubí vždy a všude. Istanbulské MHD snad ani nemá jízdní řád a řidič odjíždí, když se mu zdá že je autobus naplněn, nebo když přihodíte při vstupu nějakou tu lyru, tak odjede hned a ještě sjede z trasy aby Vás vysadil kam jste si objednali.
Dejte si pozor na Turecké obchodníky, kteří jsou úplně všude. Když jdete po ulici, tak jdou vedle Vás a stále nabízejí a nabízejí. Prodávají na silnicích během provozu, prodávají v autobusech, prodávají cokoliv na každém rohu a nevadí jim že danou věc nepotřebujete, oni Vám vysvětlí že to je to pravé co jste celý život hledali. Až někdy vyrazíte do Turecka v naivní představě jako já, že budete platit EUR – nedělejte to. Ano všude berou jak EUR tak USD, ale kurz je opravdu nekompromisní. Vetšinou zaplatíte min jednou tolik, než kdyby jste platili těmi jejich „jeteli“ (YTL).
Jinak musím říct, že Istanbul mě opravdu ohromil a pokud bude jen trochu někdy příležitost, tak bych se tam znovu rád podíval.

PÁRTY VLAK

Po příletu do Istanbulu nás naložili do autobusu a odvezli do centra Istanbulu, kde na nás měla čekat výletní loď, ale nebylo tomu tak. Strávili jsme krásné 2 hodinky na pobřeží při poslechu moc povedeného chill-outu. Já jsem měl trochu černou náladu, neboť mi při vstupu sebrali moje dvě „plzničky“ se kterými jsme se vláčel takovou dálku a celou cestu jsem se na ně těšil.
Černá nálada ale netrvala dlouho, naložili nás do „Coca-Cola Sound Wave Vlaku“ a to už jsem opravdu nechápal. Pár mejdanů a večírků už jsem v životě obsolvoval, ale tohle ještě ne. Z Vlaku nebylo vidět ven, v každém vagónu nějaká muzika a všechno samozřejmě live. Moře a moře krásnejch ženskejch, Bacardi a Daniels teklo proudem ..co bych vyprávěl ? To snad ani nejde. Každopádně jsem skončil kde jinde než v „Dance Car“ a můžete vidět na fotkách, že mě to tam opravdu bavilo. Když vlak po dvou hodinách zastavil, nikomu se nechtělo ven a vypadalo to že se strhne revoluce odporu. Nakonec nás ale dostali ven a ještě hodinu nás vezli autobusem na festival …všichni jsme měli solidní základ na večer.

FESTIVAL SÁM

Tak už jsem se konečně dostal až k tomu podstatnému. Ani tady úplně nevím z kterého konce bych měl začít. Páteční večer bych snad i vynechal, neboť program nebyl nikterak zajímavý (oficiálně začínal festival až v sobotu) hrála pouze Taneční stage což mi nevadilo, ale věnoval jsem se průzkumu areálu, neboť bylo opravdu co sledovat.
Areál byl svou rozlohou asi jako tři letenské pláně vedle sebe a tak mi chvilku trvalo, než jsem prozkoumal všechna zákoutí. Velice mě zaujali doplňkové příležitosti, kterými se mohl člověk zabavit téměř na každém rohu jako např. různé obří piškvorky, šachy, lezecká stěna, simulátor F1, různé kolotoče (drtiče kotníků) apod. Rád bych zdůraznil reklamní stánek „signal“ kde jste dostali zubní pastu a kartáček a mohli jste si vyčistit zuby a nebo třeba „message board“ od rexony, který měl taky veliký význam, neboť gsm signál byl samozřejmě dost často (téměř pořád) přetížený.
Na útratu jsme dostali kreditní kartu, která byla nabitá na tři dny (na jídlo a pití), ale jelikož stálo pivo „EFES BEER“ (mimochodem moc dobré) v přepočtu 80,-kč / 0,3 l, tak se mi podařilo kartu propít hned první večer a na druhý den už jsem musel mazat do směnárny a krvácet EURa, co jsem měl pro případ nouze.

Druhý den jsme strávili prohlídkou Istanbulu a večer už byl program v plné parádě, jak se můžete podívat zde:

PROGRAM MAIN STAGE

…kde jsem napsal pouze program hlavní stage, protože ten byl úplně nejzajímavější. Na festival se přijelo podívat něco přes 50.000 lidí a atmosféra která tam panovala se nedá popsat. Naštěstí jsme měli V.I.P. prostor přímo před hlavním pódiem a až za námi začínala obrovská tlačenice, která by mě asi hodně znechutila, kdybych se ji musel účastnit. No každopádně stál jsem od všech kapel vždy do 10 metrů a díky tomu jsem Vám taky mohl přivést pár pěkných fotek.
Z kapelek bych rád vyzdvihl hlavně KORNy, protože to byl nekompromisní hardcore a pěkně to rozparádilo celý dav a taky THE CURE u kterých jsem si nejdříve myslel že je to moc nebaví, ale opak byl pravdou. Nakonec přidávali asi hodinu a půl a ukázali, že to ještě umí pěkně rozbalit. Z nedělního vystoupení můžu doporučit NACAO ZUMBI, kteří mě hodně oslovili svým živým vystoupením a typickými brazilskými rytmy a pravá extáze přišla cca ve 21:30 kdy na pódium nastoupila mnou očekávaná APOCALYPTICA a to byl opravdu nářez. Ještě dnes když si na to vzpomenu běhá mi husí kůže po celém těle. Nechápu, že je něco takového vůbec možné a musím říci že tohle vystoupení bylo pro mě nejsilnějším zážitkem z celé cesty do Istanbulu. Něžné melodie dokonale provázané do beatů nepředstavitelné rychlosti, několik spotřebovaných smičců za vystoupení a na všech bylo vidět že je to opravdu baví….. ..super.
Taky bych nerad zapomněl na THE OFFSPRING, které jsem si taky užil naplno, už jen proto že hráli pecky, které jsem poslouchal ještě když jsem chodíval do školy a tak jsem si pěkně zavzpomínal na večírky svého raného mládí. Jen jim trochu nedokážu odpustit, že přidali jen jednou 2 skladby a pak beze slov odešli a nechali tam 50.000 lidí skandovat a pískat a už se nevrátili. To je pro mě nepředstavitelný hřích, ještě když hráli poslední a pak už se nic nedělo. No nic asi už to nedělají pro zábavu.