Rozhovor s Renatou Vášovou, jednou z hlavních organizátorek a organizátorů filmového festivalu Litoměřice pošesté

Foto: Zuzana Musilová

Festival, který od roku 2000 pořádá občanské sdružení Kinoklub Ostrov, měl letos téma střet kultur a konal se ve dnech 23.-27.8. v kině Máj, Letním kině a divadélku Minimax. V programu figurovaly mj. studentské filmy z dílen AMU a FAMU, promítání českých novinek hraného i dokumentárního filmu s osobní účastí jejich tvůrců a několik zahraničních filmů staršího i novějšího data. Součástí festivalu byly i divadelní představení a koncerty.

Jak vznikla idea pořádat v Litoměřicích filmový festival?

Nápad na realizaci filmového festivalu dostal Tomáš Vlasák, později předseda našeho občanského sdružení Kinoklub Ostrov. Celá léta jezdil do Uherského Hradiště na Letní filmovou školu, ale jak stárnul, přišlo mu to už hrozně daleko. Tak si řekl, že si takovou malou letní školu založí doma v Litoměřicích.

Jak se vám daří zvát na festival tvůrce filmů? Má už litoměřický filmový festival takové renomé?

Festival během let usilovné práce nabývá na kvalitě, jak programové, tak organizační. Získali jsme řadu kontaktů na pražské dramaturgy a producenty, kteří nám sem pomáhají přitáhnout další hosty. Všichni, kteří přijedou, zprostředkovávají zkušenost s naším festivalem dalším lidem. Jde o efekt sněhové koule.

Jste spokojeni s návštěvností? Odkud k vám lidé jezdí?

Letos jsme s návštěvou spokojeni. Největší základnu našich diváků tvoří Ústecký kraj, máme ale řadu lidí, kteří jezdí z Prahy, ostatní jsou i z Hradce, Pardubic a Moravy.

Foto: Zuzana Musilová

Máte nějaké vzory, nebo se naopak vůči jiným filmovým festivalům vymezujete?

Nejsme ani tak echt filmový festival se soutěží, jako spíše filmová přehlídka se seminárním charakterem. Chceme se tak zařadit po bok Letní filmové školy v Uherském Hradišti a filmových přehlídek ve Veselí nad Moravou. Myslím si ale, že náš festival má specifikum v atmosféře. Vytvoří se tu úžasná skupinka lidí, kteří se potkávají, diskutují spolu o filmech a cítí se strašně příjemně. Vrací se nejen kvůli filmům, ale i kvůli tomu, že se tu dobře cítí.

Kdo vybírá filmy, které se na festivalu budou promítat?

Já, absolventka FAMU Alice Aronová, David Čeněk, který se podílí na Febiofestu, plus další dvě studentky filmové vědy v Brně a Praze. Každý má jiný okruh zájmu – někdo evropskou, jiný českou nebo asijskou kinematografii.

Co je nutné udělat, aby se festival rozběhl?

Scházíme se už od listopadu, dohodneme se na tématu, diskutujeme o tom, co pro nás představuje, a navrhneme si velké množství filmů. V průběhu dalších týdnů zjišťujeme, co je, a co není možné sehnat. Nejdříve vyjednáváme s mezinárodními instituty a velvyslanectvími o spolupráci a podpoře. Když zjistíme, že nemají finanční prostředky, aby nám pomohli, obracíme se na majitele autorských práv, kteří jsou rozesetí po Evropě a USA, a začíná tvrdé vyjednávání o ceně, za jakou filmy koupíme.

Jak se daří vést besedy s tvůrci, které máte v programu festivalu?

U diváků to má každý rok mimořádný ohlas a letos se besedy povedly u všech hostů, kteří přijeli. Mám vždycky strach, že se návštěvníci budou stydět, nebudou se umět ptát, ale vůbec to už neplatí, naopak by se diskuse mohly vést hodiny. Tvůrci tu většinou zůstávají i po skončení besedy a lidi tak za nimi mohou chodit i po ní.

A dvě otázky na závěr: Chystáte další ročník? Máte již stanovené jeho téma?

Doufáme, že se nám to opět podaří, jsme z toho už vyčerpaní. Téma ovšem víme již od minulého roku. Po střetu kultur a pohlaví by měl na řadu přijít střet generací.