KULT7: den4

Tvůrčí team artfestivalu KULT vsadil i letos na Divadlo Vizita v čele s Jaroslavem Duškem jako na hlavního taháka. Nutno říct, že celkem oprávněně – lidé přišli (kapacita Národního domu byla překročena asi tak dvakrát) a Dušek se svým sekundantem Martinem Zbrožkem odvedli výbornou práci, snad ještě lepší než loni a předloni.

Co ještě k těmto bardům říci: o improvizovaném humoru, kterým rámují svá vystoupení, se již psalo a obecně se i ví, jaké jsou jeho strategie. Divím se však, že se ještě nenašli teoretici, kteří by se tomuto fenoménu věnovali obsáhleji a v širším kontextu. Na internetových stránkách se o Vizitě najde všelicos, ovšem kvalitnějších analýz principu, jakým lze vyčarovat z ničeho nic, je jako šafránu. Mnohé se však lze dozvědět z rozhovorů se samotným Duškem. Princip improvizace, doplňujícím specifický filosofický background, vycházející mj. i z toltéckého učení (Don Juan, Castaneda spol.), vysvětluje a, dá se říct, i propaguje. Je toho třeba, protože to, jakým způsobem Dušek spolu se Zbrožkem komunikují, vůbec není jenom zábava, na kterou lze po odchodu z divadla zapomenout. Podle mě je to dlouho čekaný hurikán, který se řítí, aby osvobodil strnulé formy mezilidské komunikace, zbytnělé společenskou uniformizací, vytvářením sociálních rolí, nahrazováním autenticity přístupu k druhému sociálním prostorem, okupujícím stále se rozšiřující prostor atd. Otázkou však je, jestli takových Dušků bude dostatečně velký počet, aby se s tím něco udělalo.

Zpět k představení: bylo úžasné, co k němu více dodat?