KULT7: den3

21. ledna, třetí kultovní den, se – tentokrát konečně plnému – sálu Národního Domu předvedlo Bílé divadlo z Ostravy s hrou, která od svého prvního uvedení r. 1997 získala již legendární pověst a byla prezentována na řadě prestižních evropských divadelních festivalů. Inscenace „Ty, který lyžuješ“ je postavena spíše na síle obrazového vyjádření než na dynamice děje. Inspirací se pro Bílé divadlo stala stejnojmenná obrazová kniha Martina Velíška, která v řadě kreseb zachycovala nahé lyžaře. Velíšek má vztah i k našemu kraji – v 80. letech se v Teplicích spolu s Eduardem Vackem, Svatavou Antošovou a dalšími podílel na vzniku české větve silného uměleckého hnutí patafyziky, inspirované Alfredem Jarrym, surrealismem a dadaismem. Centrem patafyziky je nyní Bar „U vystřeleného voka“ na pražském Žižkově, o jehož specifickou interiérovou výzdobu se postaral samozřejmě Velíšek.

Absurdní patafyziký humor, který nijak nešetří plenění tvora, jenž si hrdě říká Člověk (srov. nejznámější dílo A. Jarryho Král Ubu), se otisknul i do této inscenace. Ani ne hodinu se na jevišti na lyžích promenují nazí muži, o nichž lze říci všechno možné, jen ne to, že jsou ideální modelové. Jejich kreacím a omezenému ději, který se odehrává před bílou plachtou, simulující zimní krajinu, sekunduje hudba ženského komorního kvarteta. Krása muzikantek i hudby jimi vytvářené stojí k směšnému vzezření scény, ovládané nemotornými lyžaři, zdánlivě v protikladu. Čím dál více si však v průběhu hry divák uvědomuje, že protiklady si nemusí vždy odporovat. Naopak, někdy, když to vypadá nejméně pravděpodobně, mohou se skloubit v harmonické jednotě. Krása žen a hudby se přenese na komické lyžaře. Ošklivost, před kterou ve světě před divadelními branami zavíráme oči, je v magickém rituálu, připraveném Bílým divadlem, povýšena na božskost.