KULT7: den2

Druhý den artfestivalu Kult byl pro mě zklamáním. Lachtani se sice předvedli trochu lépe než při zahájení, nejdříve tak, že si nenárokovali pozornost diváků, pouze se převalovali na pódiu Národního domu a vydávali skřeky, a posléze za použití multimédií. Následovala hra „Romeo a Julie“ divadla ANPU, spřízněného s uznávaným Divadlem bratří Formanů. Podobně jako Formani i ANPU si vybírá klasická témata, aby je pak ztvárnila originálním pojetím loutkohry, za využití multifunkčních opon a loutkových scén, intervence samotných vodičů loutek – herců a různých dalších triků, rozvíjejících ‘kamenné’ normy loutkového divadla. Zkrácený Shakespearův příběh byl v pojetí divadla ANPU zasazen do příběhu pouťových nomádů, manželské dvojice, která se svým představením objíždí sály a náměstí už po dvacet let. Z povahy řemesla charakteristický smutek této komediantské dvojice hraničil podle mě v jejich ztvárnění s unylostí a neumětelstvím, které pak celé představení poněkud devalvovalo. Jako by se jim opravdu hrát nechtělo. Připočteme-li několik chyb a přeřeků a to, že pasážím v angličtině nebylo rozumět kvůli huhlání herců, šlo o velice slabý výkon. Následující představení herecko-tvůrčí mužské trojky Krvik Totr v Circu byl úplným propadákem. Pánové jako by zůstali na úrovni gymnaziálních scének a vydávali to za umění. Chlapáckým a hospodským vtipům se smál málokdo, nejúžasnější na věci bylo, že herci zůstali bez patřičné odezvy klidní až do konce. Ono při nasvícení reflektorem je strašně těžké odhadnout, co se děje v sále, to je jasná věc.