KULT7: den1

Tak i letos se Circus team s kapitánem Q. rozhodl, že nás v lednu zahřeje kvalitním divadlem. I když hned na první skeč prvního festivalového dne vyhnal diváky mrznout před Národní dům, kde celý program uvedlo Lachtaní divadlo Honzy Kovaříka. Asibal, spolupracovník redakce, který šou viděl, nám řekl: ‘Lachtaní ansámbl předvedl parodickou variaci na pohádku o Červené Karkulce. Vlka, babičku i Karkulku hráli muži v pytlích. Pohybovali se jen vleže a vydávali lachtaní skřeky. Ansámblmajstr jim čtením textu pohádky určoval role a řídil jejich přesuny na scéně. V podstatě nikdy neudělali to, co chtěl, protože přeci nejsou herci, nýbrž lachtani…’. ‘Ano, ano’, pokračoval Damubal, divadelní kritik, ‘v tomto paradoxu tkví zřejmě komické gro tohoto souboru. Mě však lachtaní divadlo nepřesvědčilo. Lachtaní kreace byly celkem nezajímavé, groteskní efekt jejich hlasu se vyčerpal po třech skřecích a zbytek byla prostě nuda. Pro děti, na jarmark, to ano. Ale uvádět festival alternativního divadla? Pravdou je, že podstatou do pro tento rok pořadateli zvolené dramaturgie – většinově komediální, jarmareční a loutkařské – lachtani patří. Kvalitou však nikoli.“ „Asi na tom něco bude, co pan kritik povídá. Já jsem se totiž při lachtaním představení bavil spíše postoji a akrobatickými kousky fotoreportéra Janni Vorlíčka, který lovil snímky jako o život“, shrnul Asibal. O co méně byli tito pánové spokojeni s venkovním vystoupením, o to více se rozehřáli uvnitř, spolu s publikem, čítajícím na 100-150 hlav. Na představení ‘Rocky IX’ pěli oba chválu. ‘Divadlo Buchty a loutky jsou vedle Divadla bratří Formanů českými loutkovými špičkami, uznávanými i v zahraničí’, informuje Damubal. ‘Na rozdíl od Formanů nevycházejí z pohádek, ztvárňovaných tradičně loutkovým divadlem. Zde předvedli variaci na známý americký film o boxerovi Rocky. Vyextrahovali z něj příběh prohry, lásky a souboje, čímž poukázali na jeho pohádkový, tzn. mýtický základ. Ten je v akčních filmech tohoto rázu vždy přítomen, přestože si to pod nánosem ran a kopanců není vždy snadné uvědomit. Divadelníci přišli s řadou původních gagů, kterými známý děj ozvláštnili. Velký komický efekt vzbuzovali samotní nositelé charakterů, loutky: staří plyšáci, zvířátka, Rumcajs, no haraburdí sebrané na půdě, v bazaru, v popelnicích, prostě kdovíkde. Tím, že soubor dopustí, aby loutky představovali postavy libovolně, bez zjevné podobnosti či příbuznosti, bouří se proti podstatě loutkového divadla vůbec. Využití starých nepotřebných krámů ve hře úzce souvisí s čerpáním námětu z brakového filmu. Buchty a loutky recyklují to, co bylo odsouzeno k opovržení, zapomenutí a zániku, dávají tomu nový význam, hledají jeho spojitost se základními lidskými hodnotami, dávají tomu nové významy a souvislosti a navíc to dokáží udělat takovým způsobem, že se všichni diváci smějí až se za břicho popadají.“ Po představení v Národním domě se Asibal ruku v ruce s Damubalem odebrali do klubu Circus. Zde bylo již plno. Zábavu obstaralo divadelní sdružení DNO z Hradce Králové. ‘Zjevně kamarádská partička dávala drobnější kabaretní gagy a zábavné písničky. Udržela si energetické tempo po celé přes hodinu trvající vystoupení’, uvedl Asibal. ‘Scénky měly proměnlivou kvalitu. Možná by bývalo bylo lepší, kdyby toho zahráli méně. Divadlo DNO má zvláštní poetiku, která lavíruje, řekl bych, mezi starým a novým humorem. Jako by šlo o partu přestárlých skautíků, kteří už pijí alkohol a souloží, ale pořád ještě mluví slušně. Duše DNA, Jiří Jelínek, nastupuje v blízké době jako režisér brněnského divadla Husa Na Provázku, kam si ho vybral Vladimír Morávek. Je otázka, zda DNO zanikne, nebo se udrží, každopádně to možná pomůže vyřešit to napětí, které jsem zmínil’, řekl redakci Damubal. Po představení se pustil spolu s Asibelem do odvážného tance za zvuků setu Dje Hoffeeho.