Kdo se vínu nebrání, navštívil Vinobraní
(24. 09. 05 – Litoměřice)

Karel

Jako milovníci vína jsme si nemohli nechat ujít litoměřické vinobraní, a tak jsme v sobotu po dvanácté vyrazili ze západního nádraží v Ústí směr Litoměřice. U vstupu na litoměřické náměstí se tvořily fronty. Výše vstupného byla 100 korun na hlavu a za tu, která nedosahovala 150 cm a dala se počítat jako dětská, to bylo za dvacku. Kde kdo všelijak zkoušel ukecat výběrčí, ale stejně se nikomu nepodařilo získat alespoň skupinovou slevu.

Na náměstí jsme dorazili kolem půl druhé a ihned jsme se vrhli na solidě vypadající stánek s burčákem. Měli jsme šťastnou ruku, takže stánek se stal naším pitným zdrojem až do večera. Samozřejmě jsme chtěli červený burčák, ale pán nás poučil, že červený burčák vůbec neexistuje. Vyrobit červený burčák se totiž povede tak jednou za 30 let, a to má ještě jenom lehce narůžovělou barvu. Takže mi vysvětlete, co to kolikrát vůbec pijeme, když to prodejce označí jako červený burčák a má to sytě rudou barvu?

Po druhé hodině odpolední si to za slavnostního vyzvánění zvonů přihasil na náměstí Karel IV. se svou družinou. Po jeho proslovu a odjezdu družiny zbyly po celém náměstní teplé koblížky, které nepozornému návštěvníkovi mohly přinést nemalé a nevoňavé trable. Na jednotlivých scénách se postupně střídaly různé kapelky. Musím uznat, že program byl hodně nabitý, i když často jména, která nepatří k naší krevní skupině. Scény byly celkem čtyři – hlavní pódium na Mírovém náměstní, alternativní scéna na Máchovo schodech, jazzová scéna na Dominikánském náměstí a tzv. Drum´n´base Area, na které se ovšem hrál nějaký kytarový hardcore. Tady dodnes trochu nevíme, jak to ve skutečnosti bylo. Možná tam byla ještě nějaká pátá scéna. Jediný, kdo se nevešel na žádnou ze stageií byl známý teplický básník Radek Hásek. Řekli mu, že mu sice nedají prostor na žádné ze scén, ale že může recitovat všude možně okolo. Takže bavil různě a různé hloučky lidí, z nichž některé vůbec nepochopily, o co jde. Přitom poezie Radka Háska je podle mého názoru velice lehká a srozumitelná. Ale hlavně v Radkově podání jedna obrovská show.

Moc obrázků jsme tentokrát nenafotili, protože bychom si uběhali nožičky. A také tam byly takové davy lidí, že prodírat se tím člověčenstvem, to se fakt nedalo. Hodně moc se mi líbila kapela Do konce, která hrála řadu známých romských písniček včetně romské hymny na závěr vystoupení.
Poslední schopný vlak na Ústí jel ve 20:49. Na nádraží bylo narváno, velká většina cestujících se v ovíněném stavu motala po peróně a když se těsně před tři čtvrtě na devět prohnala velkou rychlostí nádražím lokomotiva, myslím, že je zázrak, že to všichni přežili ve zdraví. Pak už konečně přijel vlak a všichni naskákali dovnitř. Paní průvodčí to zřejmě vzdala, protože se za celou cestu neobjevila, a tak se k velké radosti cestujících jelo zadarmo.