„Je tu niekto?“, volala Bratislava

Páteční večer 21. listopadu patřilo ústecké Metro hvězdě slovenského neopunku – Inému kafi. To „patřilo“ myslím doslova, v zimě protiatomového krytu se choulilo zhruba 70 prokřehlých nejvěrnějších, ale…

Nezveřejnění vstupného na žádném z plakátů ani na internetových stránkách lze považovat za velmi dobrý tah, v opačném případě by Iné kafe hrálo asi jen pro zvukaře a výčepního, ale…

Záčátek akce byl avizován na osmou hodinu večerní (rozuměj na čtvrt na deset). Po zaplacení vlezného 150 korun (!!!!!) jsem zůstal nevěřícně zírat. V rozlehlých prostorách ústeckého Metra se ztrácelo asi 20 (!!!) návštěvníků dost širokého spektra – od nagelovaných „slušných chlapců“ ve věku kolem 14 let a v mikinách se třemi pruhy, přes více či méně povedené revivaly Kanaďanky Avril, po (asi dva) ortodoxní punkery, ale…

Ve čtvrt na deset to rozbalila první předkapela – ústeckej Brajgl. Kdo by čekal umění (našel by se někdo takový?), tak by se docela splet, tříakordovej punk stylu bum-bác s úsměvnými texty ale aspoň trochu uvolnil rozpačitou atmosféru. A při převzaté vypalovačce brazilských veteránů Olho seco, samozřejmě že s telexovským textem „Temelínská“, se začalo dokonce i nesměle pogovat.

Pokud každý člen Brajglu si hrál to svý bez ohledu na to, co hrajou ostatní členové kapely, působila druhá předkapela jako vídeňská filharmonie. Sokolovský Eternal Fire (jinak mimochodem – ex Svobodný slovo – znalci vědí, pro laiky: jeden z nejlepších předrevolučních hardcorů) produkoval geniální mix punku a hardcoru, škoda jen nepříliš dobrého zvuku. A když se tváře té první skupiny návštěvníků začaly chmuřit (asi vlivem fakt výborný hudby), zachránila to kapela kinderpunkovým hitem od Blink 182…

V té době vzrostla návštěva asi na oněch už zmíněných 70 duší a v očekávání „bratú z Blavy“ se nahrnula před podium. Iné kafe nazvučilo v rekordně krátký době a pak začalo něco, co jsem fakt neočekával. Kapela se vysrala na to, že na ni nikdo nepřišel a začala hrát se snad ještě o to větším nasazením. Lidi začali pogovat o sto šest a před podiem se rázem vytvořila pekelná (pekelně výtečná) atmosféra. Iné kafe chrlilo jeden hit za druhým, namátkou: Ďakujeme vám, Biely hotel, Štát, Vianoce, Vitaj, 120 čisel pod zemou, Úspešne zapojení a další. Z lidí i kapely lilo potem, ale tempo se nezvolnilo. Asi po hodině došlo na první ze čtyřech setů přídavků – největší hitovka 090x rozpohybovala i do tý doby malý procento statistů. Růžová zahrada potěšila dívčí část publika a celý výtečný koncert zakončila podruhý hraná Ďakujeme vám…Ústí.

Na závěr si neopustím jednu malou připomínku. Iný kafe jsou slavní, jsou dobří a chodí na ně od puberťáků po pankáče. Ok, tak to je a tak to bere i samotná kapela. Jedna jistá pražská kapela je slavná, je dobrá a chodí na ni od puberťáků po pankáče. Při tomto srovnání vyzní její oblíbená hláška na koncertech „Nechoďte na Iné kafe, je to jenom komerce“ dost smutně a trapně. Neškodilo by trochu sebekritiky, nezapomínejme, že na nadutost a pocit vlastní výjimečnosti punk jaksi taksi umřel…a čím jiným než morálním kreditem a vzájemnou solidaritou ho opět oživit? Házením špíny a pomluvami rozhodně ne…Iné kafe mi opět dokázalo, že pro oživení punku toho dělá hodně…