FABIO IN DA Fa_KING BUSH
(20.12.04 - Roxy, Praha)

Severočeská invaze v podobě party sedmi bláznů zaútočila opět za hranice regionu, tentokráte na černou perlu londýnské jungle scény pod přezdívkou Fabio. Tenhle charismatický nigga nás ukájel od první hodiny ranní po zahajovacích setech DJe Ghonzalese, rezidenta klubu Roxy, kterého jsem díky svému pozdnímu příchodu nezaslechla, ale uvědomme si, že jsme v městě Pražském, kde noc začíná úderem půlnoci, tudíž nemůže nikdo vrtět hlavou.

Deeyahský kolík u mixážního pultu byl předán Anakinovi a jeho kolegovi Swegovi, kteří mě zaujali už u příchodu do narvaného prostoru.. Luquidfunk s přibývajícími účinky zakázaného ovoce nabíral na grádech - roztancované živočišstvo, probuzená obsluha a rázná ochranka (nebylo se po nedávné potyčce s nožem čemu divit). High Contrast, rodinka od Hospital records a několik veselých bootlegů vzala za své a rozdovádělo nás do neskutečné euforie. Ale ne tak „obr“ jako té, co si na nás počkala se svými sestrami během setu hlavní hvězdy vcelku povedené Bushe.

Předtím než jsem odjela na místo konání, poněkud dost jsem se nechala informovat fundovanými přáteli, nač se mám těšit, popřípadě připravit. Kromě neustálých narážek na 4% sexuální orientaci, padly i poměrně kritické a prudce jedovaté žvásty etc. Co Vám to tu budu psát, znám sebe a spoustu jiných. Negativní kritika z úst jde tak snadno, ale opak je častěji bolestivější, že? Každopádně nedala jsem se zmást plkama závistivých hlav a dvěstěpáďo za vstup zaplatila. Realita však šla jiným směrem. Po dlouhé době mohu říct, že sem byla doslova vyprdlá ze zvuku, jelikož poslední dobou promotéři a vůbec „tvůrci“ parties na tento důležitý element zapomínají nebo nešlape zase něco jiného (nejde odposlech nebo reprobedna, není šňůra k mikrofonu, není jehla, není gramec, atd., že? :))))) ) , o světlech nemluvě. I pražské klubové legendě, které pomalu ale jistě dohasíná díky finančním machinacím, lidské stupiditě a neschopnosti použít dostupných prostředků k zamezení jakýkoliv problémů, vznikajících ze strany prostoru, to moc pěkně barevně svítilo. Oko a hlavně ucho bylo spokojené. Kdo byl na back stage a nebo pod mixpultem, zajisté uzná, že pan Fabio je sakra hustej ebenovej muž jedné tváře. Mimika do ztracena, mrtvý obličej. Popravdě bývám vytáčena lhostejností DJs vůči publiku. Dialog, ikdyž neverbální, podle mně patří k celkové visáži i práci hudebníka a bývá i často velmi důležitý pro atmosféru vůbec, ale tomuhle týpkovi žíněnkové tváře musím odpustit. Ten ksicht prostě zapadl do tý hudby, bájo:)

Projekci jsem tentokráte moc nestíhala:), barevná paleta byla využita, ale fantazie DJe s dlouhými prsty a zlatými prsteny vála protipólním větrem. Liquidfunk, clownstepy i drsnější skladby do nás řezaly stejně jako v druhé půli setu MC Adrenalin. Dobrých MCs je na taneční scéně opravdu málo, nepamatuji si kromě několika našláplejch chlapíků zvučných jmen, že by mě někdo více srdečně zasáhl. Asi jsem zfetovaná tou hip hop scénou, kde je rap střižen čím dál tím rázněji a vulgárněji než jsme sto občas pobrat:)))), každopádně v ani jedné skupině se Adrenalin do žebříčku hodnot nevešel. Občas zahlásil na pravém místě v pravém rytmu bpm, ale spíše mě nebavil a mám pocit z backstage, že to moc nebavilo ani jeho. Fabiův set byl jemný i drsný, někdy neučesaný, ale zaručeně přísně universální, bez chyb, co by rvaly i sebevětší smažce uši, krásná práce rukou:))) i těla:)))). Zkrátka, bylo co poslouchat a spoluslintající dámy mi dají za pravdu, že i na co koukat.

A padla hodina pozdně ranní, časový údaj v hlavě už opravdu nemám, večírek byl více než náročný a na hlavní stage se opět objevila známá tlama. :) DJ Philip TBC nebo THC?:) Fildu jsem slyšela již po několikáté a musím říct, že jeho řezničiny, b-beat, techno, absolutně nepojmenovatelné zvuky hraničící s tekkkkkkkkem o 5OO bpm:))), Rush, Photekk, Raiden-Pinball i pro někoho urážlivě komerční Smack my bitch up od Prodigy, při kterém se rvalo oblečení z těla, nás nadále dostatečně bavily, ale co si budeme povídat, když vám někdo rve do uší něco nového s výborným zvukem, kde slyšíte to, co máte a ještě to zavání cizinou, je pak těžké nebrat českou scénu s nadhledem. Ale buďme vděční, že pár lidí z našeho kouta země má talent ve srovnání s majoritou šmrdlálků, hrající si na mega zupa trupa jungle stars, které mají neustále hlavu v prdelích zahraničních hlav, protože nejsou ani hubou schopný, natož hraním, docílit dosahovaného. Dost. Mejdan to byl velkolepej... odchod s prázdnou kapsou, žaludkem, hlavou a naše kamarádka Aya i bez tašky:), směr koupel, postel a tříhodinový televizní dětský blok:). Příště na Andy C.