Barevná planeta 2004

(ND, Circus, restaurace a čajovna U Vlka 27.-30. 10. 2004)

O posledním říjnovém víkendu uspořádala Poradna pro integraci již pátý ročník multietnického festivalu Barevná planeta. Nejenže název perfektně doplňoval podzimní kolorit, ale i náplň a repertoár festivalu byl hodně barevný.

Na půdě Národního domu, klubu Circus, v restauraci U Vlka a v čajovně U Vlka to po celé čtyři dny vřelo a vonělo všelijakými dobrotami. Labužníci tak mohli ochutnat, ale hlavně vychutnat, např. ukrajinská nebo afgánská národní jídla a čaje.

Ve středu se jako první na prknech Národního domu představili Ahmed má hlad a po chvilce roztančili celý sál. Zazněly lidové písně řady slovanských národů a mě hrozně překvapilo, jak málo stačí k tomu, aby se lidová písnička, v českém prostřední a mezi mládeží poměrně nepopulární, stala „hitem“. Hned po Ahmedech rozdrnčela své ďábelské kytary rómská skupina Terne Chave a po nich zakončila první večer festivalu hodně divokým skáčkem bulharská Wickeda. Součástí programu byla i ukázka orientálních tanců v podání břišní tanečnice Share, etnostánky a všelijaké dobrůtky Abychom nezůstali pozadu, dostala jsem od Ishyho náramek se skarabeem a paní prodavačka (šamanka) nám ještě pověděla krásný příběh o funkci a poslání skarabea v egyptském prostředí. V jednu hodinu se v Národním domě končilo a všichni se přesouvali do klubu Circus, kde se o hudební produkci celý večer staral Nomad sound system.

Ve čtvrtek byl státní svátek, takže jsme se mohli v klidu vyléčit ze středečního řádění a večer opět vyrazit na festival. Druhý den festivalu se odehrával v klubu Circus a byl spíše poslechový a odpočinkový, protože řada návštěvníků musela ještě stihnout jít v pátek ráno do worku. Jako první vystoupily Eterity, trojice eterických bytostí s eterickými hlasy a eterickým kouzlem. Za minimálního doprovodu nástrojů dokázaly vzít za srdce každého, kdo je slyšel, a určitě všechny potěšilo, když si je mohli poslechnout i v pátek ve velkém sále Národního domu. Eterity byly vystřídány Rachid Khalil, dvojicí z Kurdistánu, jejichž přátelé nám předvedli i kurdský tanec. Je pravda, že málem pošlapali všechny přihlížející. Nakonec se k nim přidali dva mladíci a tanec se místy měnil v pogování. Ti trochu pozornější si možná všimli, že Kurdové používali při tanci nějaký černý provázek, kterým po celou dobu točili. Tak nám to nedalo a šli jsme se zeptat, cože to vlastně je. Dozvěděli jsme se, že se jedná o „růženec“, který se v Kurdistánu používá jen při tanci, a to jako poděkování Bohu. V jiných zemích se prý užívá i při jiných příležitostech, ale protože Kurdové jsou bez vyznání, tvoří růženec jen součást tance. Na place se začala připravovat další kapelka, ale tu už jsme bohužel neslyšeli.

Hlavní program pátečního večera byl opět v prostorách Národního domu. Zahajovali ho Jirka a Vojta, kteří usedli za bubny, spolu s břišní tanečnicí Share. Hned po nich se na scéně objevili Atarés, hodně povedená partička se španělskou kytarou a žhavými rytmy ve strunách. Pak se z temnot vynořily tři víly s hedvábnými hlasy, tedy již zmiňované Eterity. Večer pokračoval dál, a tak jsme ještě mohli slyšet česko-kongsko-gambijskou sestavu s názvem Tschikuna a na závěr hráli nedočkavě očekávaní Trabandi. V Cirkuse se mezitím rozjížděla reggae party v podání Dj Liquida a MC Kryshpeena. Rádi bychom teď rozehnali veškeré dohady, které o Dj Liquidovi kolují ve vinylových kuloárech. Není pravda - mimino ani svatba. Když jsme měli tu příležitost, tak jsme se zeptali hned u zdroje, protože nás, seriózní internetový časopis, samozřejmě takové věci zajímají :).

No a sobotní večer jsme byli tak vyřízení, že ani nožičky, ani ručičky nás už neposlouchaly. Hrozně moc nás potěšilo, když se na scéně objevili Ziriab, rozhovor s nimi si můžete přečíst na našich stránkách, a zahráli řadu lidových písní, ať už arabských, egyptských, libanonských apod. Nejúžasnější bylo, když se do předních řad prodrali dva návštěvníci, pobrukovali si text a tančili. V tu chvíli mě to tak trochu dojalo, protože pro ně to znamenalo kus domova. A o tom celý festival vlastně byl. Mimo jiné ještě upozorňuji na skutečnost, že Ziriab budou v brzké době křtít své první CD, takže vás budeme určitě informovat, kde bude k dostání. Další kapelka byla z hodně jiného soudku, a to přesněji řečeno ze soudku čínského. Feng Jun Song & Horská karavana byla hodně poslechová a meditativní věcička. Zpěvačka mi trochu připomínala učitelku, a to pěkně přísnou. Horskou karavanu vystřídali Gothardi, po nich se objevil Papis a jeho přátelé, kteří předvedli pravé africké bubnování a všichni už netrpělivě očekávali Švihadlo. Na pódium přišel Burama (Nomad sound systém), který celé čtyři večery provázel mluveným, sice trochu zmateným, ale usměvavým slovem, a jen tak si tam střihnul skladbičku od Hypnotix. Pak předal mikrofon a všichni pařili jako pominutí na reggaečko. To už ale bylo nad moje síly. Pomalu jsme se vydali na cestu domů a ještě další týden jsme to rozdýchávali. Ty čtyři dny byl opravdu záhul. Na závěr bych chtěla za celé maudcaffe poděkovat Honzovi Kvasničkovi z ústeckého klubu Circus a Honzovi Kubíčkovi z Poradny pro integraci za možnost skvělého kulturního vyžití a těšíme se na šestý ročník Barevné planety.