19. Čtverec
(05. – 06. 08. 2005, Dolní Poustevna)

Stylový rozjezd..

O uplynulém víkendu proběhl již 19. ročník festivalu Čtverec. Pořadatelé využili místa konání v kraji česko-polsko-německého trojmezí a tak se na pódiu představili zástupci všech těchto tří zemí a navíc i Anglie a Belgie. Celým festival provázel Miloš alias Elvis Presley a v areálu bylo dostatek stánků s občerstvením a jídlem, čajovna, drobné krámky se vším možným a v restauraci se promítalo video z CzechTeku. Novinkou letošního ročníku byla druhá scéna, na které se prezentovaly mladé nadějné kapely a kde předvedlo svou hudebně-pantomimickou show divadlo Demago.

Vyrazili jsme z Ústí společně s Duppym a Naďou v pátek po čtvrté hodině odpoledne. Do Poustevny jsme přijeli těsně před sedmou, kdy na pódiu právě dohrávala ústecká Houba (www.houba.info). Hlavní pódium nebylo ještě připraveno, a tak kluci hráli na druhé stagei. Po koncertu nám Martíček řekl: „Škoda, že to bylo špatně nazvučený. My jsme sice pankáči, ale ten zvuk byl i na nás příliš.“

Na hlavním pódiu začali hrát Čellisti (www.volny.cz/cellisti), hodně příjemná partička se smyčci a paličkami, která hraje směsici Nirvany, Metalliky, Off springu a dalších rockovek. Po nich nastoupila skupina Volant z Pardubic (www.volant.cz). Za mikrofónem se mezi každou písní ozývalo: „pankáčové“ - a ti zběsile pogovali před pódiem, drželi se nebo spíš doslova viseli na odposleších, až jsem myslela, že je snad urvou. Své vystoupení ukončil Volant písní Má milá, což je přepracovaný text básně Neděle od Františka Gellnera, která vyšla v jeho prvotině Po nás ať přijde potopa z roku 1901. Člověk by nevěřil, jak sto let stará věc může mít úspěch. Po nich začala na pódiu velká příprava na první hvězdy večera, legendu českého rocku – Pražský výběr (www.prazskyvyber.com). Není to kapela podle mého vkusu, ale bylo vidět, že lidi to fakt hodně bere a baví. Po jedenácté hodině večerní se na prknech objevil první zahraniční host, polští Leniwiec, kteří zahráli i píseň Na měsíc od Houby. Jako poslední byla na pátečním line-up punková legenda z Příbrami E!E (www.eecka.cz/). Nevím proč, ale když jsem se přiblížila s foťákem nebezpečně blízko k pódiu, přihnal se ke mně zpěvák s mikrofonem v ruce. To už bylo pozdě na útěk, tak mi něco zpíval do ucha a nakonec jsem dostala jeden upoceném a pivní polibek. Bohužel i při druhém pokusu o nějaký detailek na obličej při zpěvu si mě všiml, ale to už jsem byla rychlejší. Delší dobu už docela slušně lilo, tak jsme se zavrtali do spacáků šli spát.

November 2nd, Foto: Péťa

Sobota ráno. Bylo rozdáno 1300 pásek, z toho byli 2/3 platící návštěvníci. Celou noc vydatně pršelo a všude kolem nás jsme slyšeli, jak jsou všichni vytopený. My naštěstí nic. Lilo i dopoledne a my nevěděli, jestli jet domů nebo zůstat. Kolem jedenácté se počasí umoudřilo. Pravděpodobně jen u našeho stanu byl kvalitní signál na mobil, tak jsme vyslechli i pár telefonátů domů maminkám, že se nemusí bát, jídla že je tam dost a že jako na CzechTeku to tam není. Také jsme se dozvěděli, že „se na Jakuba usmálo štěstí a našel na hajzlu litr“, a tak celá jeho parta zůstává a paří dál. Náš soused z vedlejšího stanu si v noci pořezal ruku. Okomentoval to nějak takhle: „Když začli ti Pražáci, tak jsem byl úplně nepříčetnej. Zabodl jsem do sebe kudlu - ale hned mi došlo, že to byla blbost.“

Když se to kolem nás trochu uklidnilo, vylezli jsme ze stanu. Sluníčko se začalo nesměle prodírat mezi mraky a plot kolem areálu festivalu byl ověšený spacáky, kalhotami, stany a vším možným, co bylo mokré. Jedna slečna přišla o kalhoty, tak tam běhala ovázaná šátkem.

Kde bylo trochu rozbahněno, rozházeli pořadatelé kupice sena, které hodně příjemně vonělo a zvalo nejen k tanci, ale i válení. Většina posnídala pivo a na pódiu začala hrát první kapelka sobotního dne – děčínští Jack si udělat hračku (www.jack.spi.cz/). Hodně pohodová a příjemná věcička, takže určitě doporučujeme si je poslechnout. Po nich se areálem rozezněla harfa a s ní tradiční irská a skotská hudba. Trojice hudebníků, v čele s kapelníkem Václavem Veselým, byla pohlazením po duši. A líbila se. „Naladit třicet strun, jo, to není žádná prdel“, ozvalo se z pod pódia, když anglický harfista Seán Barry dolaďoval svůj nástroj. Irish Dew (www.irishdew.cz/) vydali nedávno své druhé album s názvem Šance a v současné době jsou na koncertní šňůře po vlastech českých. Takže máte ještě šanci, si je někde poslechnout. Irsko a Skotsko vystřídal Balkán a lidová hudba východní Evropy. Na prknech se objevil Ahmed a měl velký hlad (www.ahmedmahlad.cz/). Sice přijeli bez zpěvačky Kláry Kopecké, ale zato s sebou přivezli nanuky zn. Gigant z Německa a rozdávali je návštěvníkům. Jinak by se jim totiž roztekli. Po prvním úspěšném albu Salám a Lajka (2002) vyšla v minulém roce jejich druhotina Magadan.

Ahmed má hlad. Foto: Péťa

Na pódiu zůstal Šimon Ornest a zavolal svou kapelu, kterou byl Kamil Jasmín Band (www.noise.cz/kamil_jasmin). Ačkoliv od začátku nepřímo vyzýval všechny posluchače, aby odhodili své rozpaky a tančili, nikdo se toho do konce jejich produkce neodvážil. Jako další zahráli napůl němečtí a napůl angličtí Vermont. Stylová kapelka s příjemným ženským hlasem byla bohužel tlačena časem line-upu, a tak bylo jejich vystoupení zkráceno. Na závěr si ještě zařádili v seně a pak už je vystřídali November 2nd (www.november2nd.net/cs) v čele s půvabnou a osobitou zpěvačkou a kytaristkou Sašou Langošovou. Jestli jsem dobře poslouchala, mělo by v září vyjít jejich nové album. Po „listopadové partičce“ se na pódiu objevilo nejprve obrovské křídlo a pak zbytek nedočkavě očekávané kapely Psí vojáci (www.psivojaci.cz/), v čele s Filipem Topolem. Když se z repráků ozývalo „žiletky v těělééé“, řvali lidi jako pominutý. To už jsme se s Ishym ve focení střídali. Jeden z nás obvykle usnul a ten druhý to šel nafotit. Vojáci dvakrát přidávali a ani potom je obecenstvo nechtělo pustit z pódia. Vystřídal je Pavilon M2 (www.pavilonm2.com), který letos v březnu debutoval albem Safety About Your Glass Face. Pak jsem se konečně dočkala své oblíbené kapelky Eva Loft z Německa (www.eva-loft.de), ale musím přiznat, že jsem ještě předtím, než stihla dohrát, zase usnula. A ačkoliv jsem si myslela, že mě zaručeně vzbudí tuzemští představitelé ska - Vertigo, prospala jsem celý jejich koncert jak mimino. Jako poslední se na hlavním pódiu představili e4space z Německa. Bylo za deset dvě, když jsem se probrala, hudba neuvěřitelně řvala a mně byla zima. Ishy nacvakal poslední fotky, karta byla plná a šli jsme zase spát. Kolem nás proudili společensky unavení návštěvníci festivalu. Najednou se ozvalo: „Pojď, nepadej, musíš se vyzvracet. Hoď to třeba na ty stany, to je jedno.“ A z vedlejšího stanu: „Běžte blejt někam jinam“. Jenom jsem čekala, kdy nám něco přistane na hlavě.

Neděle ráno. Zlomení vejpůl, nevyspalí a zmrzlí jsme sbalili stan, který byl špinavý jak prase. Naštěstí jen od hlíny. V 10 jsme měli sraz s Naďou a Tomášem na parkovišti a vyrazili směrem domů.

Rady, tipy a doporučení:

- Na příští ročník se nemusíte bát jet autem. Cena za parkovné je 30 korun, místa k parkování je habaděj a vedle auta si klidně můžete rozložit i stan. Parkoviště je necelých 10 minut od vstupní brány festivalu.

- Stanovat se dá přímo i v areálu festivalu nebo za plotem. Nedopuručejeme stanovat blízko plotu. Chodí se tam čůrat a tak podobně.

- Hodně příjemné je, že si člověk s sebou může přinést vlastní jídlo a pití. To mě fakt potěšilo.