Zdeňka Řezbová – Objekty

Zdeňka Řezbová je nejen výtvarnou umělkyní, ale i básnířkou, ekologickou aktivistkou, filosofkou–juniorkou a cestovatelkou. Z širokého rozpětí jejích zájmů vyplývá také to, že ani ve výtvarné činnosti nemá příliš jasno, jakým směrem by se chtěla vydat. Studuje sice v ateliéru environmentu, nicméně kromě landartů, instalací a happeningů celkem zdatně maluje, kreslí a pracuje s keramikou. Fotografie je téměř na okraji jejích uměleckých ambicí. Snímky objektů nalezených materiálů v post-industriální oblasti na Kladensku však svědčí o tom, že ani tato cesta by pro mladou autorku nemusela být slepá.
Práce s readymades, započatá Duchampovým vystavením mušle, má ve výtvarném umění bohatou tradici. Podivné objekty, které Řezbová nalezla, vyfotografovala a částečně i počítačově upravila, mají nejblíže pravděpodobně k estetice dadaismu a surrealismu, pro něž bylo zajímavé vše bizarní, těžko definovatelné a imaginaci povzbuzující. Právě takové autorčiny objekty jsou. Nelze určit jejich původní funkci, nebo jen velice těžko a se značnou dávkou fantazie. Pozměněné časem, častým použitím a ostatními destruktivními elementy, stávají se němými svědky zanikajícího času i světa. Vytržením z původního kontextu nabývá na významu jejich estetická funkce – to, do jaké míry mohou svou tvarovostí, barevností a dalšími kvalitami inspirovat fantazijní pochody. Některé objekty takto vzbuzují např. sexuální konotace, což je vzhledem k jejich pravděpodobné byvší povaze nástroje opravdu úchylné.
Objekty Zdeňky Řezbové takto aktualizují amorfní a arbitrární podstatu všeho, co na světě vzniká, existuje, vzájemně se ovlivňuje a proměňuje: věci chápeme jako takové a takové proto, že jim jakožto členi té a té společnosti/kultury přiřkáváme konvenční funkce. Pravdou věcí je však jejich vlastní tajemství, jež se zjevuje zpravidla až tehdy, přestávají-li svou vnucenou funkci plnit. Sami sebe ostatně dokážeme reflektovat také teprve tehdy, přestaneme-li plnit úlohy, kterými nás společnost pověřuje nebo které si na sebe šijeme sami. Zdá se tedy, že mezi věcí a člověkem není zase tak veliký rozdíl, jak by se zdálo: asi je to proto, že věci jsou věcmi jen potud, pokud je tu nějaký člověk, který je jako věci definuje.
Jak ale věci vnímají nás?

Zdeňka Řezbová (1981); zdenkarezbova@seznam.cz

Práce na webu:
Internetová galerie Magda
http://www.galeriemagda.cz/gmagda/zr.html
Galerie ateliéru environmentu FAVU VUT v Brně
http://environment.ffa.vutbr.cz/zdenkarezbova.html

Samostatné výstavy:
2006 Zóna – objekty, Univerzitní areál Jinonice, Univerzita Karlova, Praha
2004 Prezidenti, Galerie Suterén, Ústí nad Labem

Účast na kolektivních výstavách:
2006 Environment, Městské divadlo Brno, společná výstava ateliéru environmentu na Fakultě výtvarných umění v Brně

Land-arty:
2005 Stopa, Sadská
2005 Duch česko-čínského přátelství, Brno
2005 Mecheche, Blížejov u Domažlic
2005 Paměť, Vrbová Lhota
2005 Nemožné návraty, Brno

Happeningy:
2005 Kurz chůze pro pokročilé, festival Happening v Letním kině, Ústí nad Labem
2005 Masky, NoD Roxy, Praha
2004 Dny jako puzzle, Ústí nad Labem

Vzdělání:
2005 - dosud
Fakulta výtvarných umění Vysoké učení technickém v Brně, ateliér Environment – konceptuální tendence (ak. m. Vladimír Merta)
2001-2005
Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, bakalářský obor Základy humanitní vzdělanosti: filosofie – estetika