Město u řeky

„Město u řeky“ vzniklo v zimě 2004 pod patronátem Ateliéru grafického designu, FUUD, UJEP, Ústí nad Labem. Jde o černobílý komiks, kombinující postupy kresby a grafiky. Vypráví o zrození smrduté srnky ze splodin továrny na výrobu mýdel. Štěpánka využívá znaky konkrétních míst v Ústí nad Labem, které jsou divákovi, obeznámenému s tímto městem, na první pohled srozumitelné: nový most, zvláštní architektonický skvost „Vana“, továrna Setuza apod. Určitá míra abstrakce a redukce – nikoli však stylizace, příznačná pro ztvárnění zakomponovaných odkazů na ústeckou architekturu, napomáhá snížit „tření“ mezi dvěma světy: světy fikce a reality. Srnka, ústřední motiv komiksu, je doslovná citace loga výrobků ústecké továrny. Kromě tohoto odkazu se na úplném konci objeví odkaz na scénu z filmu „Mrtvý muž“ s Johnym Deppem, která zdomácněla v kolektivním povědomí díky plakátu k tomuto filmu. Jediným ze světa „odcizeným“ znakem, kterému Štěpánka nepřiřadila podobný ekvivalent, je znak primátora. Proč se jeho znázorněním v komiksu stal šimpanz, se neodvažuji rozhodnout.

Štěpánčino „Město u řeky“ je komiksem pro skutečné labužníky. Slova v něm není zbytečně mnoho, vyprávění je postaveno především na obrázcích. „Dlouhé“ sekvence, „věrně“ zobrazující délku času událostí (rozednívání nad Setuzou, TV zprávy), jsou prostřihávány sekvencemi, které u čtenáře vyžadují větší míru „umění dotváření“. Skvělé jsou momenty, ve kterých si Štěpánka hraje s užitím kódu stínového divadla (maminčino a dceřino obdivování srnky – setuzácké splodiny). Nesmíme zapomenout ani na to, že jde o ekologicky angažovanou práci. K ekologizujícímu podtextu Štěpánka nevyužívá prostředky charakteristické pro Hnutí Duha, ani Přátele Přírody. Štěpánčina ekologická angažovanost je podřazena jejímu estetickému citu a citu pro postupy moderního, ale především postmoderního umění. V jeho perspektivě není žádné „vyprávění“ nevinné, ať už jde o „velké příběhy“ o Bohu, Státu, či Znečišťování životního prostředí. To, že umělce štvou neustálé úniky nebezpečných plynů z ústecké Setuzy, neznamená, že se musí podřídit nepoetické ekologické rétorice. Vzhledem k tomu, že si uvědomuje omezený dosah jeho snah o nápravu – skutečnou mocí disponují v této oblasti jen politici (a ekologické organizace, které jsou jakousi „stínovou“ mocí), neusiluje svou tvorbou změnit svět. Pouze poukázat na jeden z jeho problematických aspektů, ovšem takovým způsobem, aby si při tom sám užil a pobavil diváka.

portfolio