Filmy Štěpánky Bláhovcové

„Můj příběh“ vznikl jako závěrečná práce v rámci semináře intermediální tvorby pod vedením Zdeny Kolečkové v roce 2002. Je skvělou ukázkou intermediálního díla, které dokáže rozbouřit duši nejednoho obhájce suverenity média a žánru. Prostory Štěpánčina mediálního nomádství jsou především média autorské knihy, ilustrace, komiksu a videa, resp. filmu. Je nepochybně provokativní využít filmovou kameru, která si osobuje nárok na věrnou reprezentaci příběhu, k zprostředkování ilustrovaných příběhů. V tomto ohledu Štěpánka „zrazuje“ program kamery, počíná jako skutečný heretik či „pirát“ média a využívá ho „snižujícím“ způsobem, jako médium k reprezentaci o mnoho více statického média/žánru. A další „vetřelecké“ prvky: klavírní hudba, dotvářející děj; autorova fyzická přítomnost, reprezentovaná pohyby rukou, posouvající příběh a jeho hlas, který vytváří paralelní dějovou linku k textu, doprovázejícímu obrázky; a dále skutečné objekty – peníze. Vrcholem je zřejmě nechtěný záznam pípání, které vydává mobilní telefon v bezprostřední blízkosti radií a digitálních přístrojů. V momentu, kdy se toto pípání v „Mém příběhu“ ozve, se divák, který dosud pozorně sledoval Štěpánčin film, začne zajímat, jestli mu někdo neposílá zprávu! Hranice mezi dílem jako hotovým artefaktem ke konzumaci a skutečností recepce, je touto náhodou definitivně porušena. Není divu – jde přece o „Můj příběh“!

portfolio